Jde to ještě hůře? Ano, jde
Po roční pauze jsem se rozhodl znovu běžet maratón v Regensburgu . Z důvodu platby nejlepšího startovného je nutno se přihlásit do půlky ledna . A protože v tu chvíli mne nic nebolelo , dobře se mně běhalo , tak jsem vůbec neváhal a vyplnil přihlášku a zaplatil startovné . Od té doby mne začaly pronásledovat různé bolesti , forma šla nepřetržitě dolů . Vrcholem byl měsíc květen , kdy kulminovaly potíže spojené se sennou rýmou a kdy jsem kulhal i při chůzi . Termín startu se rychle blížil a bylo potřeba se rozhodnout – zúčastnit se či nikoliv . Zvítězilo moje sobecké já , když už jsem zaplatil , tak to nějak zvládnu .
Tak jsem 5.6. brzo ráno se skoro celou rodinou vyrazil, zaregistroval se a stejně jako rostla moje nervozita stoupala i teplota. S ohledem na svojí momentální formu postavil jsem se až na konec startovního pole, kde kromě maratonců byli i závodníci na poloviční trati a na desítku. Přesně v 8:30 bylo odstartováno, závodní blok se pomalu dává do pohybu. Začínám velmi pomalu, nic mně zatím nebolí a zjišťuji, že to tak špatné není . Dokonce předbíhám , bojím se ale zrychlovat . Takže se nějakým pomalým, ale pravidelným tempem šinu do předu . Po přeběhnutí mostu přes Dunaj jde trať Starým městem až na 6 km kde pokračuje na cyklostezce proti proudu Dunaje . Někde u 5.km se odpojují běžci na desítku a vrací se do cíle . Na cyklostezce se běží pěkně , ale je taková nudně rovná . Po 10.km se trať vrací opět do města a na po 15.km opět do Starého města, potom krátce po 18.km se oddělují půlmaratonci a začíná nekonečná nudná trať na otočku , stejně tak začínají první příznaky bolestí nohou a snižování již tak pomalého tempa . První chůze je přesně na půlmaratónu , potom již následuje indiánský běh až na 23.km , kde mne fotí náš Tom a vbíhá se opět do Starého města , zde v chládku se vzpamatovávám a běh mně nedělá problém , posléze se ještě snažím běžet po cyklostezce okolo Dunaje , občas mně napadne se na běh vykašlat a vykoupat se v řece . Největší potíže začínají na 31.km , kde končí stín od stromů na stezce a začíná polední výheň . Spíše chůzi než během se dostávám na 37.km , kde se opět vbíhá do chládku Starého města , potom už jen s minimální zastávkou pokračuji v běhu až do cíle v Donau aréně, poslední metry po červeném koberci , nezbytné ruce nad hlavou a pocit úlevy, že je to za mnou a naprostého vyčerpání . Jediné, co mne zajímá , je dostat do sebe něco studeného . Na posledních občerstvovacích stanicích byly jen zteplalé nápoje . Ve sprchách na sebe pouštím studenou vodu a začínám se nějak vzpamatovávat . Přesto mi Tom musí nést tašku a krku má i mojí medaili za účast, takže vypadá jako borec , kdežto já za ním se ploužím jako jeho starý bezmocný nesportovní otec .
Následující časy jsou pouze pro otrlé a mládeži pod 18 let by mělo být zakázáno se na ně dívat :
10 km – 00:55:48, 21,1 km – 2:02:55 , 31 km – 3:13:29, druhá půlka – 2:43:47 , cíl – 4:46:42
Tento můj čas je horší něž nejlepší čas na Jungfraumarathonu – 4:44. Když jsem se v roce 2009 dopotácel do cíle Kladenského maratonu v čase 4:07, tak jsem si už myslel, že hůře už to nejde. Letošní Regensburg mne přesvědčil, že to jde a bojím se, že to půjde už jen hůře a hůře.
Regensburg jsem letos běžel již popáté a už na třetí trati. Letos byl poprvé start před Donau Arene (sportovní hala), poprvé také odstartovaly 3 běhy najednou - 10 km, půl a celý marathon, doběh byl v hale po červeném koberci. Jako úschovna zavazadel pro závodníky slouží tradičně vozy DHL, po závodě byly k dispozici šatny a sprchy v hale. Ihned za cílem bylo občerstvení pro závodníky oddělené od neběžecké veřejnosti, vchod hlídala ochranka. Ovšem ani běžci po opuštění tohoto prostoru tam již nazpátek nebyli puštěni. Trať (popis výše) je naprosto rovinatá, s minimálním převýšením, největší stoupání je na mostě přes Dunaj, občerstvovací stanice zhruba po 5 km, vzhledem k velkému horku byla možnost použití sprch na trati. Asi pro zvýšení atraktivnosti byla trať, místo jednoho velkého okruhu vedoucího mimo město, rozdělena do 2 kol vedoucí středem města. Povrchy jsou různé - asfalt, kostky v městě (ale nejsou to typické kočičí hlavy), upravená cesta cyklostezky. Podle trati stojí davy lidí a fandí každému běžci, volají jeho jméno (na čísle) s typickým „Zupr“. Výhoda je také snadná dosažitelnost, díky dálnici jsem v Regensburgu za necelé 2 hodiny. Jediná nevýhoda je tradiční velké vedro.
Do účasti bude patřit Regensburgský maraton mezi střední, ve výsledkové listině bylo 498 mužů maratonců, na počet žen, ani půlkařů, či závodníků na 10 km jsem nekoukal. Určitě je lepší zúčastnit se takového maratonu s lépe zajištěným servisem, než nějaké megolamanského závodu zaměřeného na tisícové účasti a traťové rekordy, a potom se převlékat na ulici a mýt ve škopku na zemi.
Těm, co si chtějí zaběhnout krásný městský rovinný maraton mohu tento závod, i vzhledem k dobré dostupnosti, doporučit. Už i já začínám znovu uvažovat o účasti na příštím ročníku, protože horší už to být nemůže (nebo ano?)
Unhošť 3.7.2011
Jiří Ben Pucholt