FICHTELGEBIRGSMARATHON 2011
Jsem už na dně?
„Fichtelgebirgs maratón je terénní běh zvláštního druhu. Trať závodu vede územím, kde pramení řeky Main, Naab, Saale a Ohře a probíhá zelenými lesy našeho regionu. Účastníkům nabízí přitom pořád nádherné panoramatické výhledy na divoce romantickou krajinu.“ (citace z webových stránek Fichtelgebirgsmaraton www.fichtelgebirgsmarathon.de)
Překvapivě po mém propadáku na Regensburgmarathonu mně nic nebolí a naopak se cítím velmi dobře. Začínám se rozhlížet po dalším maratónu. Termínem i vzdáleností od nás mi do oka padá Fichtelgebirgsmarathon čili maratón pohořím Smrčiny v okolí města Wunsiedel, asi 30 km od Chebu. Už jsem o něm několikrát slyšel, chtěl jsem se i zúčastnit, ale termín vždy se shodoval s konáním Libečovské 14. Tak tomu bylo i letos. Po 8 účastí na tomto závodě dávám letos přednost maratonu. Sotva se přihlásím, opět začínají přicházet zdravotní problémy. Zase se rozhoduji jet či nejet. Den před startem padá kladné rozhodnutí.
Tak tedy 9.7. brzy ráno odjíždím směr Karlovy Vary, Cheb a před sedmou hodinu jsem ve Wunsiedelu před stadionem (550 m n.m.) , kde bude cíl. Prezentace je v nedaleké firmě DRONCO, odkud odjíždějí v 7:30 autobusy na start u jezera ve Weissenstadtu ( 620 m n.m.), kam se přijíždí asi po 15 minutách. Následuje asi 45 min. nudného čekání na odstartování. Navíc začíná stoupat teplota a snažím se vyhledávat stín. Tato prodleva je, podle mého, jedna z mála černých skvrnek na organizaci tohoto závodu.
Po nezbytných proslovech je konečně chvíli po 8:30 odstartováno. Následuje
asi 3 km okruh okolo jezera a po 4.km začíná trať stoupat až na vrchol jejich Sněžky neboli Schneeberg (1050 m n.m.). Od 8.km je stoupání docela příkré. 10.km je kousek pod vrcholem , čas zde mám okolo 65 min. Sotva vyběhneme na vrchol, následuje nekonečné, někdy až nepříjemné klesání až skoro na 25.km. Někde po 11. km si všímám velkého kamene, na kterém je vyznačená nadmořská výška 1000 m n.m.. Trať vede pořád po pěkných lesních cestách. Na půlce jsem někdy okolo 2 hodin. Jsem vcelku spokojený, kéž by to vydrželo. Ovšem mezi 22. a 23. km vybíháme z lesa do osady Leupoldsdorf . Ze stínu lesa do tepla a začínají první problémy a první chůze. Pokračuje se po staré železniční trati do vesnice Troeslau. Tady už aplikují opět indiánský běh. Začíná mi zase předbíhat dost lidí. Na konci vesnice je 25.km a zde jsme na nejnižším bodě trati 550 m n.m. a trať začíná opět nepříjemně stoupat až na 27.km do výšky 720 m n.m.. Zde už jdou všichni, ale já z nich nejpomaleji. Od toho kilometru se potupně po nějaké sinusovce klesá do cíle. Je to opět po krásných lesních cestách. Už nemám sílu se kochat. Z kopce mně bolí noha, do kopce nemám sílu a po rovině mně to nebaví. Čím dál tím více lidí mne předbíhám, až se divím, kolik jich za mnou ještě bylo. Až na posledním kilometru se zmátořím a celý ho běžím. Možná také proto, abych se dostal pod 5 hodin. To se mně podařilo. Výsledný čas 4:57, celkově v mužích 141 místo ze 159 doběhnuvších, žen doběhlo 22.
Co dodat?
K organizaci závodu: Pěkný závod, téměř celý po lesních cestách, dostatečný počet občerstvovaček s dobrou nabídkou – ionty, voda, kola, ovoce, melouny, čokoláda apod., výborně značená trať včetně kilometráže, pořadatelé na trati, min. střet s dopravním provozem, časový limit 5:30, přihlášení faxem, platba v hotovosti při prezentaci dle data přihlášení. Cíl je níže než start, mimo 2 stoupání 4.-10,5.km a 25.-27.km trať klesá, chybí typické německé povzbuzování, ale je to také dáno tím, že skoro celý závod je schovaný v lese, mimo pár kilometrů, které jdou více přes malé osady. Krásné lesní cesty vede pěknou přírodou, chvílemi jsem si připadal jako u nás
v povodí Kačáku. Diplom je možno si po doběhu stáhnout z webu. Dobré zázemí po doběhu v prostorách stadionu. Dobrá dostupnost od nás. Jediný kaz, který jsem zaregistroval je již zmíněná prodleva při startu.
K mé účasti: Celková nespokojenost, výsledný čas není něco, čím by se člověk mohl chlubit, ale alespoň, že se mi podařilo maraton dokončit v limitu. Je to sice terénní horský maraton, z výše uvedeného popisu vyplývá, že mimo 2 stoupání trať pořád klesá. Celkově velké teplo, občas dusno. Slabá omluva je také to, že to byl již můj třetí horský běh během týdne (Ještěd a Plešivec) a také únava z nedostatku spánku (vstával jsem ve 3:30). Celkově to pořád ukazuje na propad formy.
Závod můžu doporučit všem, co mají rádi krásné horské běhy. Vhodné i pro rodinný výlet, v blízkosti Wunsiedelu je pěkné skalní město. Jak jsem koukal do výsledkové listiny, tak moje přítomnost udělal ze závodu mezinárodní ( jiného cizince jsem tam nenašel). Určitě se asi zase za rok vrátím, pokud budu schopen.
A co dál: i přes všechny negativa jsem se hned druhý den po doběhu přihlásil na Yesenický maraton (snad už hůře být nemůže), myslel jsem se, že se určitě na Kladenský maraton nepřihlásím, ale velký ředitel a prezident Franta Tůma mi po mailu přemluvil. Holt na mne rozhodčí budou čekat. I když už mne zase nic nebolí.
V Unhošti 30.7.2011
Jiří Ben Pucholt