JUNGFRAU MARATHON 2009
Naše účast na letošním Jungfrau maratonu
Myšlenka na účast na tomto závodu se narodila v době příjezdu Honzy s Jungfrau a po shlédnutí videa se záznamem atmosféry na tomto klání.V době přihlášení a příprav nás bylo sedm statečných ,kteří chtěli okusit atmosféru na tomto úžasném závodě, ale nakonec jsme zbyli na odjezdu pouze tři.Cesta tam nebyla nic moc, neb ještě v západních Čechách nás zastihla vichřice,místy se sílou uragánu,Při průtrži mračen se nám občas stávalo , že jsme hledali kde vede silnice a kde začíná krajnice..Od Norimberka se nám už celkem vyčasilo.Dál už cesta s krátkými přeháňkami ubíhala celkem v pohodě.Vyrazili jsme kolem poledne a na místo ubytování jsme dorazili kolem 20 hod.Čekalo nás sparťanské ubytování v místním hostelu se vzpomínkou na mladá vojenská léta. Po krkolomné konverzaci na recepci jsme pochopili ,že nás čeká přímo kanadská noc. Já s Honzou jsme měli nocleh v místnosti o 10 čtverečních metrů , kde byly tři palandové postele . Moje bolavá kyčel mě nominovala na spodní postel a chudák Honza i když je starší musel se vysápal na bidlo kam bych se při nejlepší vůli vůbec nevyšplhal.Martin to měl trochu drsnější neboť spal mezi Korejci a Jihoameričany.Večer jsme si zpříjemnili místními gurmánskými specialitami , my s Martinem jsme dali pfeffer steak a Honza raclette.Zalili jsme to s Martinem pivem a Martin navíc s Honzou výborné červené vino a skutáleli jsme se na ubytováni v předtuše vášnivé noci.Ta se vyplnila, Martin přišel ke snídani se zmuchlaným obličejem a přesto ,že je z Tibetu je zvyklí spát s nevoňavými šerpy , tentokrát je předčil mohutně chrápající Jihoamerický paraglaidista s vytetovaným indiánem v celoživotní velikosti.My s Honzou jsme si také v noci užili.Sotva jsme zavřeli oči a trochu zabrali začal někdo v místnosti chrápat , a jelikož já spal dole,vydal jsem se na výzvědy s úmyslem zjistit narušitele a případně ho zneškodnit. K mému překvapeni mělo chrápající monstrum podprsenku,tak jsem tiše vyklidil pole zpět na postel . Postupem noci se přidal k vrzající dámě , ještě její partner , který pískal,jak lokomotiva takže ne,že jsme měli nádraží za hlavou, ale posunovali nám vagóny nádražáci i v pokoji . Tomuto sehranému duetu naštěstí k ránu došla pára a my jsme v klidu dospali.U snídaně jsme se radili co dál , další noc s živou cirkulárkou a zvlášť před maratónem nás děsila . Na recepci nám v souvislosti s odchodem parašutistů slíbili jakousi změnu v rozmístění lůžek .Tak jsme s napětím očekávali věci budoucí s vírou ,že bude lépe..Odjeli jsme vozem do 18 km vzdáleného Interlakenu ,kde byla prezentace. Při jízdě podél řeky jsme krásně viděli trať .Při maximální rychlosti do 20 km se za námi tvořily občas dlouhé kolony , ale nikoho z pomalu jedoucích aut za námi nenapadlo na nás troubit nebo výhrůžně gestikulovat..Honza nám během této cesty vysvětlil nástrahy (jelikož tento maratón běžel loni) první půlky závodu.Odprezentovali jsme se,dostali startovní číslo a tašku plnou prospektů na různé další akce. Martin koupil superspeciální nové Mizunky na běh, jak nám vysvětlil speciální podrážka do kopce, jestli to pomohlo,ať zodpoví sám.Při odchodu ze stanu jsme si ještě nechali vytisknout speciální náramky s předpokládaným časem doběhu do cíle . Na náramku byly rozepsané mezičasy na jednotlivých měřených úsecích. Po návratu do hotelu nás ubytovali daleko lépe,tzn. ze suterénu tělocvičen nám byl přidělen třílůžkový s balkonem a nádherným výhledem na vodopád.,Honzovi hned stoupla vítězná nálada a dal si na to jedno pivo.Ostatně je to pijan notorik vezl si 5 piv tam na 4 dny a vrátil se s 5 pivy, aniž nějaké koupil .Vysvitlo sluníčko i v našich myslích a tak padl návrh prozkoumat druhou část trati. Došli jsme na nedaleké nádražíčko ,zaplatili vydřidušských 161 CHFr,nasedli jsme do žluté starožitné , ale čisté a útulné zubačkové soupravy a vydali se směr Kleine Schidegg Udělali jsme dobře i když já jsem při pohledu z vagónu nevěřil , že s mou bolavou kyčlí doběhnu až sem na 19 km trati , tak proč zhlížet něco,co už se mě nebude týkat.Po cestě klikaticí serpentýn protkaných několika tunely.jsme vystoupali téměř kolmou stěnou do Wengenu , kde se nám otevřeli nádherné pohledy do údolí Lauterbrunnenu.Wengen nás překvapil svou rozlohou vzhledem k tomu , že sem nevede žádná přístupová komunikace a jediným spojením se světem je lanová dráha a couravá mašinka S postupně narůstajícím úhlem stoupání v nás stoupala skepse , že tohle se přece nedá vyjít natož vyběhnout. .Při pohledu s okna jsem cítil , přesto že už jsem navštívil spoustu zemí celého světa , jak se mi tahle malá zemička s ledovci dostává pod kůži..Prospekty a letáky samozřejmě lžou ,ale tentokrát obráceně tzn. skutečnost lepši než letáky .V sedle Kleine Schidegg ,což je cíl maratónu jsme přestoupili na dalši , tentokrát zelenou zubačku a ponořili se do vnitřností masívu Aigeru 10 km dlouhým tunelem vyraženým před 100lety a po projetí tří stanic jsme dosáhli vrcholu Jungfraujoch cca.3400m,posléze ještě ryhlovýtahem do výšky 3571m.Zde jsme zažili krásnou chumelenici, já postavil sněhuláčka pro štěstí na zítřejší den, pár foto i s cizinci,Indové,Korejci byli ideální objekty zájmu neb sníh asi neznají .Prošli jsme labyrintem chodeb vyražených přímo v ledovci . Stěny ,stropy i podlaha vše s namodralého ledu , po stranách ještě různé průlezy a výklenky ve kterých jsou ledové sochy , Já si lízl , je to fakt led ! V po tomto zážitku jsem přestal litovat nekřesťanských peněz a pochopil , že za toto se musí platit.Fakt nádhera a jeli jsme nazpět dolu přes cílovou stanici.Dole už nebylo pěkné počasí ,ale dle. předpovědi pršelo.Martin s Honzou se šli vyklusat ,já obezřetně s moji kyčlí za občasných nadávek jen projit ,asi 1 km,více to nešlo s tím,že zítra se postavím na start pouze symbolicky.Večer já už S Honzou nikam nešel,Martin sám na večeři, kde se seznámil s budoucími slovenskými soupeři.Noc proběhla v pořádku a ráno nás vítalo proti předpovědi jasná modrá obloha.Na startu byla teplota 18C,Laterbrunen 9C a cil 3C.Po snídani v 7 hod jsme sjeli zubačkou podél trati do místa startu a obdivovali jak organizátoři značí trať, viděli už první helikoptéru ( a to jsem ještě netušil, že jedna je skoro rezervována pro mě).Více jak hodinu před startem jsme byli na miste,rozcvičili jsme se, natřeli emulzi,protáhli.Mě kupodivu kyčel pod vlivem adrenalinu či endorfinu přestala zlobit,takže ideální stav .Dvacet minut před startem jsme odevzdali tašky do kamionu k odvozu do cíle. Na rozdíl od jiných maratónů si můžete stoupnout,kde chcete na startu , kromě elity, záleží pouze na Vašich běžeckých ambicích.My jsme žádné výrazné neměli a tak jsme si stoupli kousek před balónek = peakmaker 5 hod. a s menší netrpělivostí očekávali startovní výstřel.Ten byl přesně v 9 hod. Ještě 20 vteřin před startem jsme si popřáli potřesem ruky,že to dáme.Já netušil ,co to bude za závazek hlavně pro mě.
A už se vyrazilo.My prošli startem v poklusu asi minutu po výstřelu, atmosféra úžasná ,každé dva až tři kilometry česká vlajka.Martin se hned od nás oddělil , ale ještě na
Petr Rada