ULTRAMARATHON KLADNO 1.
Byli jsme přitom
V pátečním podvečeru jsme poprvé viděli běžce, kteří se vydali na 48 hodinovou pouť. Po 10 hodinách závodu na nich nebyla vidět únava. Postáli jsme, povzbudili a těšili se na druhý den. Ve 12 hodin startovala „kratší“ trasa, čtyřiadvacítka. V početném závodním poli jsme měli kamarády, spoustu známých a na všechny jsme byli nesmírně zvědaví. Jak se jim bude dařit, kolik a co vydrží ? I letní srpnové počasí ukázalo příznivou teplotní tvář. A my jsme mohli sledovat, jak všichni krouží po kilometrovém oválu, běží či střídají běh s chůzí, pravidelným tempem ukrajují metry a kilometry, procházejí občerstvovacími stany a dávají si něco k jídlu nebo k pití, zastavují u maséra nebo u své židle, chvíli odpočívají, ve večerních a nočních hodinách zalézají na hodinku do spacáku, aby poté opět rozhýbali své končetiny a znovu se za povzbuzování rozhodčích vydávali na asfaltové cestičky kladenského Sletiště. Marně bratr fotograf hledal ztrhané rysy. Noční chlad jakoby dodal těm více unaveným nové síly. S rozbřeskem jsme je opět viděli, jak zápolí s pomalu ubíhajícími minutami. Ani těm nejlepším se však nevyhnuly různé zdravotní potíže a museli závod ukončit dříve, než sami chtěli. S blížícím se polednem jsme stále více a více vnímali tu obrovskou touhu a chuť rozběhnout se, bojovat a přidat ještě něco stovek metrů či celých kilometrů. Závěrečné minuty vyzněly pro nás jako úžasná Óda na vytrvalost.
Přátelé, děkujeme.
Zdeněk, Tomáš, Lucie, Iva, Magdaléna a Leoš Kučerovi