Běžecký oddíl T. J. SOKOL Unhošť

„My nejsme ty dvě Tvoje …“

Zrovna jsem trochu prudším sjezdem dojížděl na malou křižovatku v obci Podolí, když jsem za sebou zaslechl uvedené zvolání. To už jsme v nohách a sedle měli ptýrovský start, Klášter Hradiště, stoupání po kočičích hlavách k zámku v Mnichově Hradišti a úspěšný postup po zelené na první kontrolu. Vyhlížená cesta po okraji louky či pole kamsi zmizela a my nechtě zdolávali první lesní výšvih. A protože se mi nechtělo jet tímto směrem, sotva znatelnou pěšinkou jsem odbočil vpravo, následován dámskou přesilou mého týmu – manželkou Ivou a dcerou Lucií. Na okraji obce jsem jen přes rameno prohodil „bacha, jde to dolů“, aby se mi vzápětí dostalo nečekané odpovědi. Pár vteřin stačilo a i my jsme byli kompletní a následovali uhánějící Vypitý bandasky. Ač byla dívčí dvojice o mnoho rychlejší, na dalších kontrolách jsme byli vždy před nimi. Dobré čtení mapy se vyplatilo. Ze 4 na 5 postupujeme po žluté značce, která prochází Podtroseckým údolím, z jihu lemovaným pískovcovými skalkami. Místy se jízda mění v malý test zručnosti, a když s úspěchem překonáváme dřevěnou lávku přes potok, naivně si myslíme, že máme vyhráno. Naopak. Výjezd na asfalt a rychlý pohled do mapy určují další směr. Vlevo. A protože máme blbě přehozeno, musíme ze sedla. Až tak nepříjemně se zvedla silnička z Chlumu. Pětka se zelenou stromovou devatenáctkou je nalezena a pracně vyšlapané se sjíždí dolů. I v dalším úseku nás vede nejdříve zelená a silnice přes malinkou obec Pleskoty do Libošovic. Nad železniční zastávkou se chvilku kocháme severovýchodním pohledem na Trosky a jižním na Humprecht a odjíždíme hledat třešeň. Podél rozbité asfaltky jich je hodně, ale jen u jedné je lampiónek, už bez kleštiček a nejsou ani lístečky. Lucinka navrhuje vzít s sebou kůru či nezralou třešničku, ale zbytečně by nám to přitížilo, a tak raději svižně postupujeme přes Osek do Střehomi. Na konci obce jsem si tak 100% jistý cestou, ale sedmičku stále nemůžeme najít.  Až u silnice, kdy si říkám, kde asi pořadatelé udělali chybu ?, zjišťuji, že směr jsme měli dobrý, pouze ta správná cesta se nám malinko odklonila. Vše napravuje asi 3 km zajížďka a dále zpět přes Dobšín a Kamenici  hledáme další třešeň. Dohledávka je snadná, u zastávky jiný strom neroste a hezkým sjezdem přes Malobratřice jsme opět na dobré silnici. Bohužel, jen na chvíli. K devítce volím nejkratší cestu. A taky nejhorší. Příznivě vzrostlé obilí už před námi přivítalo jakési odvážlivce a teď pohltilo i naši trojici. Raději mizím dopředu, nechci slyšet Lucinčiny poznámky o navigaci a výběru cesty. Konečně je tu rybník se silnicí a panelkou, na jejímž konci je kontrola. Přes Kněžmost do Bosně se jede dobře, ale cítím, že holkám síly docházejí. Po úzké polí pěšince dojíždíme k mohutným dubům, razíme desítku, zpět na silnici, vlevo do Lhotic, na jih k posedu a blíží se závěr. S veselou projíždíme Veselou a zatáčíme k Jizeře. Tuším, kde je lávka a „neomylně“ říkám vlevo. Široká cesta přechází v úzkou, ta se po pár metrech ještě zužuje, zarůstá a po levé ruce stále vidíme vodu. „Opravdu kopřivami ?“, ptají se holky, „jo, jeď“, ale není kam. Pouze u cedule Vstup zakázán je trochu místa. Jdeme tam, kola vedeme, čekáme psy, procházíme pískovnou a dostáváme se k uzavřené bráně. Obcházíme areál rozestavěných domků, z poslední zahrady na nás volají zahraniční dělníci a ukazují, že to dál nejde. Přinášejí žebříky, s jejichž pomocí přendáváme kola a přelézáme plot. A jsme znovu u uzavřené brány. Po chvilce přináší jeden z našich cizinců klíče a my vyjíždíme. Skoro hned zjišťuji, kde jsme, že se nám podařilo objet rybník s pískovnou. Na druhý pokus lávku trefujeme, na jejím konci nacházíme „40“, potom přes Ptýrovec a poslední topol (41) dojíždíme do areálu v Ptýrově. A taková byla naše letošní Ruská ruleta (http://www.bakovdevils.cz/).

Bratrstvo kočičí pracky (Iva a Zdeněk) a dívčí polovina týmu Lucie &. Tom.