KRALUPSKÁ LETNÍ VÝHEŃ
30. 6. 2008
Kralupská nedělní výheň
Snad mi přátelé z Klubu českých turistů v Kralupech nad Vltavou (http://www.kralupy.cz/kct/) nebudou mít za zlé, že jsem jejich 3. ročník MTBO závodu trochu přejmenoval. Pravda, v době, kdy jsem dostal propozice, meteorologové pouze spekulovali o počasí a vůbec to nevypadalo, že se závod uskuteční v nejteplejší den v roce. I můj tým – Iva – se spokojil se sdělením, že v okolí Vltavy je naprostá rovina a 20 km vzdušnou čarou nás nemůže zničit. Začátek byl skoro idylický, pouze pár kopřiv lemujících pěšinku po břehu nám lehce ošlehalo holá lýtka. Rovinka ve veltruském parku nás vyvedla k malému hustníku, sebrali jsme jednotku a po chvilce vyjeli z příjemného stínu. Silniční část v Nelahozevsi se mi zdála fádní, a tak jsme si ji zpestřili nádražní nástupištní schodovou vložkou, přeběhem přes koleje a průlezem přes kousek pole. Podívat se lépe do mapy, určitě bych si všiml podjezdu, který byl asi o 50 metrů dále … První výjezd po asfaltu a po cestě ke dvojce byl dobrý, i když nahoře Iva prohodila cosi hůře publikovatelného. Další metry po rovné a i klesající silnici dobře ubíhaly, ale ke trojce jsme se znovu vydali do terénu, cestou – necestou ke kapličce u osady Radovič. Po posekaném poli to ještě šlo, ale zarostlým sadem jsme kola tlačili. Po ražení se vydáváme znovu do kopce, okořeněného už pěkně sálajícím sluncem. Dolů do Velké Bučiny a opět trochu vzhůru a polňačkou na 4. Odbočujeme mírně vpravo a kousek vyjíždíme k malému třešňovému sadu. Povzbudivá věta o černých třešních moc nepůsobí; dostává se mi Iviny odpovědi o tom, že už vidí jen rudě. Z vyřčeného strachu před nepopulárním politickým symbolem raději poodjíždím kupředu a pak, naprosto schováni v lánu řepky, ukrajujeme prašné a suché metry v hnědozemi. Půlkilometrový silniční úsek a lesní sjezd k pětce přicházejí vhod, ale co pak ? Vrátit se ? Nechce se nám. Raději volíme cestu delší, přes město a podél vody. A znovu jsme v Nelahozevsi. I kdyby zde stál sám kníže Lobkowitz, na prohlídku zámku by nás dnes nenalákal. Jedině podat jedno točený nebo velkou kofolu. Strmý výšvih po červené nám dává trochu zabrat. S klouzajícími botaskami na nohou a s výhní nad hlavou se posunujeme vpřed opravdu po centimetrech. Po malých rozpacích nacházíme poslední kontrolu a hurá do cíle. Lesní sjezd je příjemný, opět dojíždíme k vodě. Vidím sice v mapě nedaleký most, avšak z neznámého důvodu nevěřím, že se po něm dá přejet. Vracíme se - asi jako jediní - na Dvořákovu stezku a uháníme po ní.Z dálky viditelná cyklo a pěší lávka nás přímo magicky přitahuje.Trochu se divíme, že nás nenásledují další dvojice, ale utěšuji se, že jsme to natáhli a ujeli jim. Na druhém břehu se hned chytáme modré a finišujeme. Asi padesát metrů od dolní branky nevěřícně zíráme před sebe. Z opačné strany přijíždějí ti, kterým jsme měli tak výrazně odjet …Starý most je totiž úplně normálně v provozu. Za cílovým stanem sesedáme s kol, zalézáme do příjemného stínu a odpočíváme. Iva je po chvilce v „bojovné“ náladě a rezolutně prohlašuje : „tohle Ti už nepojedu.“ A já se těším na příští červen; kudy asi pojedeme čtvrtý ročník ?
Iva a Zdeněk, 22. června 2008