CYKLOTREK 2008
Cyklotrek
Blížila se předposlední květnová sobota. Dlouho dopředu jsem členům našeho rodinného týmu oznamoval, že toho dne nenavštívíme obchody či hypermarkety lákající slevami víkendové nákupní turisty a že denní televizní vysílání se také obejde bez jejich přítomnosti.
Kola byla připravená, moje teoretická příprava – studium mapy – byla též na denním pořadu, pouze počasí jaksi nechtělo brát v úvahu naše plány. Také Tomášova nominace se ukázala být předčasnou, trenér nakázal odpočinek před závody na dráze. Ranní nervozita spojená s nakládáním kol a sháněním nedůležitých dámských součástí se zdála být zažehnanou téměř včasným odjezdem ke startu. Na pořadatelském parkovišti jsme byli včas, nic nechybělo. Konečně mám mapu v ruce a plánuji. Lehce mě zviklává kamarád Pavel, který uvažuje o opačném postupu. Nesmím dát na diskuzi zbylých členek týmu, a tak určuji jasný směr. Po focení sprintem ke kolům, brankou na silnici a vlevo. Již po prvních metrech v sedle slyším obvyklé „Tati, jedeme dobře ? Za námi nikdo nejede.“ Pravda, většina startujících se vydala opačným směrem, ale mé rozhodnutí je pevné. Po chvíli, kdy v početnější skupince nacházíme první kontrolu, mi dávají za pravdu. Silnici jedeme na Svárov; k další kontrole volím menší okliku. Okolí mohutné lípy, vysoko převyšující okolní stromy, dle místa zvané Svárovská, nám poprvé ukazuje, co nás dále čeká. Volím opatrný sjezd k silnici, přesto se na našich kolech, dresech a kalhotách usazuje zatím malá vrstva bláta. Silniční sjezd plný zatáček se moc nelíbí Lucince, zvládá ho však bravurně. Snadná dohledávka pod mostem na Podkozí a vyjíždíme na cestu. Tuším, jak to bude vypadat a moc se nemýlím. Louže střídá bahno, místy kola raději vedeme a neseme. U brodu přes Chyňavský potok ožívají Iva s Lucinkou, obě ho přejíždějí s vysoko zvednutýma nohama. Ale už o pár metrů dál dostáváme nový mazlavý příděl. Nepatrně šachujeme u mostu s „18“, o něco dále už vesele uháníme po silnici. „Můstkové kontroly“ u Nenačovic a Chrustenic nejsou orientačně náročné, a tak zatím neslyším připomínky k výběru trasy. Zato po chvilce; sotva řeknu, že musíme vyjet kopec, začne Lucinka remcat a vydrží jí to pěkně dlouho. Po hezké, suché (!) zpevněné lesní, ale mírně stoupající cestě míjíme zrušenou „26“, projíždíme Lhotkou a jsme u čekárny. Popis kontroly však vůbec neudává zřejmě lidský exkrement posazený do její těsné blízkosti. Očekávané se nestalo a my bez zápachu pokračujeme k Železné. Sbíráme strom na křižovatce a stoupáme na Kamennou. Pár metrů za vrcholem míjíme oslavující myslivecké sdružení, jehož členové nás naštěstí nezaměňují za parohatou lesní zvěř a bez povšimnutí nechávají projet. Odpočinková silniční Chyňava dodala další chuť a přes „22“ dojíždíme k Chyňavské hájovně. Nucená kontrolní zastávka se prodlužuje o nečekanou zahradní prohlídku koz, kůzlátek a malých prasátek. Po široké cestě dojíždíme k „11“. Červená, zelená a silnice. A také dvojice okukující každý strom. Přidáváme se k nim. „Jaký je to azimut ?“, padá náhle otázka. 162. „To je skoro na jih“, odvětí jeden z nich, natočí mapu a vyráží na sever. Jakoby zde stavitel trati chtěl přibrzdit hledající. Ve stavu nouze opisujeme jediné, co jsme našli, a chvilku si užíváme silničky. A znovu do terénu a dolů s kola. Vybíháme-vylézáme na Vysoký vrch, ani se nestačíme pokochat dalekým výhledem a zpět ke kolům. Dobrá cesta se mění v horší, suchá v mokrou až bahnitou, do jedné bažinky si musíme alespoň jednou nohou šlápnout, stále však držím udaný směr a když nacházím v hustém lese nenápadný průsek, je jasné, že už nás skoro nic nezastaví. Marně se o to pokouší voda a bláto, v poloze mnohdy připomínající krasojezdce projíždíme Žlábkem (i se sebranou „9“), skoro „bez zastavení“ dohledáváme „7“ na Roučmídě, o pár minut dále se podobné opakuje se „6“ na Poteplí. Času je dost, ale holkám síly přece jen ubývají. Daří se mi je přemluvit a jedeme ke „12“ i ke „13“. Další očekávaný kopec od Kačáku do Malých Kyšic přece jen není tak hrozivý, pak je hned po ruce „5“, následuje „Americká 40“ a těsně před cílem malá lesní skalnatá vyhlídka s „39“. To už jedeme ve skupince s Vlaďkou, Mírou a malým Tomáškem a vysloveně vychutnáváme poslední stovky metrů. Opečený buřt, pivo a vyhlášení kategorií dělají krásnou tečku za letošním Cyklotrekem.
Iva, Lucie a Zdeněk Kučerovi