Běžecký oddíl T. J. SOKOL Unhošť

Maratón v České Lípě aneb pokus o překonání rekordu

Ve slabé chvilce , poté co dozněly bolesti z bratislavského maratónu , jsem Frantovi Tůmovi slíbil , že s ním pojedu do Lípy na maratón . Od středy se však  tělo začalo vzpouzet , vzpomínky byly ještě příliš živé . Chtěl jsem Frantovi zavolat a svojí účast odříci . Ale řekl jsem si : „ Nic horšího než 42195 m Tě nečeká , nebuď srab a jeď .“

V sobotu v 8:00 , tak jak bylo domluveno jsem Františka očekával . Jaké ale bylo moje překvapení , když ve smluvený čas pro mne přijelo auto , které jsem neznal . Vzadu seděl rozvalený Franta a povídá : „ Vzal jsem s sebou realizační tým .“ A né ledajaký , jak jsem zjistil . Vpředu za volantem seděl Jirka Klesnil a vedle něho Michal Pufr . Vyrazili jsme tedy směr Česká  Lípa . Těm  , které by snad složení tohoto týmu zmátlo a  vytanula na mysli jako náš cíl  známá restaurace v Kladně  , bych rád  upřesnil , že jsme jeli na maratón do města Česká Lípa , přesněji Sosnová . O nás dva závodníky bylo během cesty dobře postaráno , i dostali jsme jako v letadle občerstvení . Tak jak jsem se společně bavili o běhu a taktice na tento závod , dostával jsem postupně nápad , který bych rád za pomoci našeho výborného týmu zrealizoval . Bál jsem se ho říci nahlas , abych to nezakřikl . Postupně jsem si dodával odvahy , až jsem se ho osmělil říci nahlas : „ Rád bych šel dnes na rekord . Mým cílem je běžet za 4 hod.13 min. .“ Po vyslovení tohoto plánu nastalo v autě ticho . Asi jsem je tím zarazil . Až konečně promluvil Jirka : „ Bene , budu Ti držet palce , aby se Ti to povedlo .“   Ulevilo se mi  , nemyslí si o mě , že jsem blázen . Vedle mne se usmívá František . Ten ví o čem mluvím . Svůj osobák si již zaběhl . Hned začínáme probírat detaily a přípravu rekordu . Je vidět , že je s námi zkušený závodník a výborný trenér Jirka . Nejlépe bude , když vyběhnu pravou nohou a potom budu obě nohy střídat . Pokusím se o to . Další rady ohledně techniky  dýchání , jakou nosní dírkou na jakou nohu dýchat , jsou pro mne jako registrovaného astmatika navíc silně nastydlého zcela bezcenné . Potom už jdeme do detailů . Jsem rád , že jsem si vzal čerstvě vyprané tričko , aspoň nebudu v pelotonu smrdět . Radost mi pouze kalí , že jsem zapomněl doma sadu bílých kapesníků . Holt budu smrkat do ruky . Ještě abych nemluvil sprostě .

Čas startu se ale neúprosně blíží . Těsně před startem  vidím  Jirku , jak mi drží palce . Snad to zvládneme . Odstartováno . S myšlenkou na rekord vyrážím mezi posledními , už je zde první komplikace . Nejdou mi  pustit stopky . Po 1.km nechávám marných pokusů a soustředím se pouze na běh . Na 5.km stojí Jirka  a volá : „ Je to dobré , 22:30 .“ Nevím , co je na tom dobrého , ale věřím mu  . 10 . km – 45:00 , 20.km – 1 hod.31 min . Nevím , kam Jirka touto taktikou míří , ale pořád mu věřím . Ještě máme na rekord druhou půlku závodu . Když mám ale na 30.km čas 2hod.20 min , začínám mít o pokoření rekordu  pochybnosti . Kam mi to ten Jirka vede ? Budu to muset vzít do vlastních rukou . A tak jsem se na 36.km po prvně zastavil , potom na 38.km a ještě jsem to zkusil na 41.km . Ale už asi bylo na všechno pozdě . Asi se stala někde metodická chyba . Už je tady cíl . Zatraceně , 3 hod.27 min. . Někde nám vypadlo 45 min. No nevadí , zkusím se to zase příště . Další příležitost bude v Regensburgu  a potom v Jirkově . Na obou závodech jsem se už k rekordu přibližoval .

Přesto bych chtěl na závěr poděkovat  našemu realizačnímu týmu a také dalším soupeřům , kteří do Lípy nedojeli , že jsem se dostal na své nejlepší umístnění a to nejen v maratónu .

Unhošť 16.4.2008

Ben