BĚŽECKÁ POEZIE
Velká cesta
Do brány Čech když vybíhám,
tam řeku, skály dobře znám,
a touhy svoje polapím,
když běžím dolním Polabím.
Má velká cesta začíná
na kopcích kolem Děčína,
když proti proudu vybíhám,
údolí, kopce přebíhám.
Smutek mi duši opustí,
vždy když přibíhám nad Ústí,
však běžím slunci naproti,
to náladu mou vyhrotí.
A jak mi cesta utíká,
vbíhám v Portu Bohemika,
tam mám své dobré kámoše,
kopce dokola Lovoše.
Ty kopce kolem Lovosic,
nemusím vidět už nic víc,
když pohledem je pohladím,
chci zase běžet Polabím.
V rodném kraji
Lovoš, Ovčín, Sutom,
v těch místech chci být při tom,
když jarní pupen puká,
zazelenaj´ se luka.
Mandloň, meruňka, ořech,
vidím jak mají naspěch,
když probíhám se kolem,
sady, lesy a polem.
Říp, Hamburk, Radobyl,
v těch místech jsem vždy rádo byl,
když ze zralého obilí,
jsem vůní jako opilý.
Listí ze stromů padá,
krajina stále mladá,
a tím i stále krásná,
dala mi léta spásná.
A když je celá bílá,
vím jaká je v ní síla,
z ní si svůj díl vezmu,
než pod ní ulehnu.