VÍKEND 16.3 - 18.3.2007
Narozeninová pětka. Závodům předcházel zvláštní týden. Volal bratr z Prahy, že si v pátek vezme dovolenou, navštíví v Lounech zubaře a odpoledne pojedeme na chalupu opravit škody, co způsobil orkán Kyrill. Ve středu ráno pálení v krku jakoby se pokoušela viroza. Pak se mi sice podařilo sehnat pokrývače, ale radost vydržela jen hodinu. Volal bratr, že ho zubař neobjednal, a že si dovolenou vezme až za 14 dní. Hezké počasí, díra ve střeše, sjednaný pokrývač. Véna Krebs se neozval, tak jsem se pomalu smiřoval s myšlenkou, že běh kolem kladenského sletiště oželím. Ve čtvrtek Václav mailuje, že by tedy na to Kladno jel. Má to v práci složité, dělá na směny u Japonců. Je rozhodnuto, ve dvou se to lépe táhne. Naloží mě odpoledne na chalupě a pojedeme spolu závodit. V pátek naštěstí vše klape. Viroza na ústupu, střecha opravená, ve 4 hodiny se prezentujeme u vedoucího závodu. Pozdravíme známé tváře, zhodnotíme startovní listinu, kdo je favoritem. Samozřejmě domácí Jan Flídr a nestárnoucí Igor Tausinger. První běží v kategorii nad padesát prvním rokem, druhý za rok přestoupí mezi šedesátníky. Na Sletišti jsem naposledy závodil v roce 1972, vyhrál jsem zde kilometr na středoškolských hrách. Výsledek vzbudil pozornost protože jsem porazil místního favorita ze sportovního gymnazia. Kladenský trenér ještě podal jakýsi protest, ale vše pro mě tehdy dobře dopadlo. Už je to pětatřicet let. Sletiště ovšem rozkvetlo do krásy. Je zde živo jako v americkém Central parku: maminky s kočárky, online bruslaři, mladí atleti. Chvíli pozorujeme dění na ploše, ale rozhodčí už chystají start. Václav hned nasadí ostré tempo, chce se vyhnout strkanici v ostré zatáčce při výběhu ze stadiónu. Za ním supí Igor Tausinger, pozoruju je z povzdálí. Držím si dvacetimetrový odstup, ale Vašek zrychluje a na první otáčce Igor náhle přechází z běhu do chůze, že by krize? Když ho míjím přidává se k mému tempu a dále běžíme spolu. V duchu si říkám, že by bylo od něj slušné, kdyby závod vzdal nebo tak něco. Naopak, Igor sice ještě dvakrát zařadí chodeckou vložku, ale stále se mě drží. Rád bych mu utekl, vždyť jsem ho ještě v minulosti neporazil. Marně. Ke konci si naopak pokropen živou vodou udělá malý náskok. Pěkně jsme si zazávodili. Čas mám pod devatenáct, třetí místo, příště se znovu pokusím Igora zdolat. Další střetnutí domlouváme na chomutovské jarní patnáctce. Také můj společník Véna Krebs doběhl ve své kategorii třetí. S výsledkem jsme oba spokojeni. Kdyby s námi přijel ještě Honza Hřích, bylo by to super. Ten se ovšem chystá na policejní přebory v krosu, chce se kvalifikovat na mistrovství Evropy policistů do Vídně. Dáme ještě několik koleček na vyklusání, na ceny čekat netřeba a do soumraku jsme zpět v Lounech.
V neděli ráno jsem se vydal na závody do Meziboří. Otestuji, zda jeden den odpočinku postačí.. Pokud by se Běh pohraničím konal podle původních propozic v sobotu, asi bych nebyl schopen se zúčastnit. Pořadatelé byli tedy ke mně milosrdní. Cesta do místa závodů byla známá, tchyně tam byla nedávno na rehabilitaci. Jezdili jsme za ní na návštěvy. V blízkosti tenisových kurtů se hemžili pořadatelé a první účastníci závodu, v běhu byly dětské kategorie. Přihlásit se, nafasovat číslo bylo dílem okamžiku, ještě vyřídit pozdrav činovníkům od jejich kolegy Edy Attla, který v minulosti přesídlil z Litvínova do Loun. Účast zase není tak enormní. Jistě k tomu přispěla i změna termínu a místa konání. Radovan Šabata, lounský trenér mládeže přijel se svými ovečkami Tranzitem, s nimi Katka Krebsová. Nezbývá než si projít trať. Seběh je dosti krkolomný, druhá část trasy stoupá do cíle. Běží se pět okruhů. Start je spolu s dorostem. Dají se tedy čekat zmatky. Přihlášený už je mostecký Kirsch, z teplických Matěchů přijel jen ten mladší, na místě je obětavý ing. Smeták. Po prvním výběhu nohy protestují, z kopce se běží snáze. V dalších kolech přituhuje, pět okruhů je na psychiku dost. Vzdát to a vymluvit se na předchozí páteční závod? Ve třetím kole vidím ve stoupání Katku, jak přešla z běhu do chůze. Dobrý nápad, doprovodím dámu. Igor v pátek s touto taktikou uspěl. Diváci jsou u cíle, nikdo tuto turistickou vložku neuvidí. Na vrcholku se znovu dostávám do tempa. Cíl se pomalu blíží, ještě asi dvakrát si pomohu chůzí, ale v posledním stoupání předbíhám dva závodníky, jsou na tom ještě hůře. V cíli čas nic moc, ale druhé místo v kategorii nad padesát se cení. S Kirschem se závodit nedá. Odstupy mezi závodníky jsou poměrně velké. Vyhlášení pořadí probíhá v rychlosti, kažý se těší na nedělní oběd. V rychlosti typy na jaké závody příště. Někteří se již těší na pražský Hervis 1/2maraton. Já tyto masové běhy nemusím, zamířím příští víkend na mostecký vrch Na Resslu. Policejní krosové přebory to zní také dobře, ne?
Petr Tyl