VELKÁ ŽATECKÁ A OSTATNÍ ZÁVODY
Tak a je to v háji! Středeční intervalový trénink přinesl pěkné překvapení. Píchlo mě v lýtkovém svalu pravé nohy, a to tak že jsem se pro bolest dále nemohl odrážet. Podobné potíže se objeví vždy z ničeho nic, když se běžec cítí v dobré formě. Ale není to samozřejmě blesk z čistého nebe. Běžecká pohoda vede k přeceňování sil a ztrátě bdělosti a ostražitosti. Aby byla forma musí předcházet náročný trénink. Člověk je přiotráven endorfiny, v euforii trpí velikášskými myšlenkami, podceňuje možnost zranění a je zaděláno na problém. Mikrotraumata se sčítají a při nedostatečné regeneraci přetěžované svaly a klouby vypoví službu. Pozitivní výstup z této příhody je, že mám o čem psát. Ten negativní: nedělní Velká žatecká je asi v háji.
Večer se plížím domem, před manželkou dělám hrdinu a křepce našlapuji jakoby nic. Zvláště chůze se schodů dá zabrat. Opakovaně masíruji lýtko, mám na to takový gel. Tchyně to má na klouby, tak jí občas nějakou tubu štípnu. Ve čtvrtek zjišťuji, že se bolest přes noc rozležela, naštěstí jsem ohledáním nenašel žádný otok ani modřinu. Jsou borci, kteří tvrdí, že se dá rozchodit i zlomená noha, ale to jsem ještě nezkoušel. Čtvrtek je mým volným dnem bez naplánovaných kilometrů, alespoň na chatě uklidím po zimě.
V pátek jsem si před vzal volno z práce, to vítají zvláště obě sestřičky mé kardiologické ordinace. Potřebují před Velikonocemi ještě ledacos zařídit a pohlídat děti, které mají také ve škole volno. Zkusím vyrazit na kole, je to přece jen pro bolavý sval menší zátěž. Nadějnou známkou je, že se potíže po cyklistické túře nehorší.
Jsem zvyklý používat na stažení lýtkových svalů bandáže, na startu k poznání podle modrých neoprénů. Večer ještě použiji léčebný elektrický stimulátor. To je taková srandovní věcička na malé placaté baterie, která nalepovací elektrodou stimuluje svaly, že se cukají jak při galvaniho pokusech.
V sobotu ráno lýtko bolí jen mírně, chůze je bez problémů, také běh po rovině se dá, do kopce nohu podvědomě šetřím. Vydám se tedy do Žatce, při nejhorším závod vzdám. Běží se v městském parku, terén je do svahu, ze svahu, cestičky jsou místy rovné, místy podemleté velkou vodou. Povzbuzuji lounské dorostence, Jakub supí na konci startovního pole, volám na něj ať se dotáhne na nejbližšího soupeře, jehož běh postrádá mladistvou lehkost, náš závodník však na tom není o nic lépe.V hlavní kategorii se čeká prestižní souboj: běžecký specialista Honza Hřích vs. triatlonový mistr Jan Weiner. Otec Weiner se snaží odlehčit napětí před startem a hecuje závodníky.
Trasa Velké žatecké je dána součtem pěti okruhů, které má startovní pole před sebou. První dvě kola se mi běží lehce, pak začnu ztrácet a postupně mě předbíhají soupeři: Krebs, Kalát, Kouba. Kdesi vepředu pak ještě běží loňský vítěz padesátníků Brůžek. Poslední kolo je očistec. Celkově zvítězil Weiner nad Hříchem, který ovšem jako předkrm získal druhé místo v běhu mílařů.
Do mé sbírky přibyla další bramborová medaile. Doma hlásím, že zase vezu brambory. Žena zbystří, zda jsem nebyl místo zbytečného běhu někde na brigádě a nemám v autě výslužku. Tak to tedy opravdu ne.
Když už jsme se dostali k těm zraněním, ani já se jim nevyhnul, i když jsem začal s pořádným během až po dovršení padesáti let. Protože se chybami člověk učí, zveřejním jak se to stalo, čeho se vyvarovat, aby se co největší počet mladých běžců poučil, podle latinského přísloví:
Od starého vola se učí orat mladý.
Jeden takový teplý jarní den máme v ordinaci polední přestávku. Sestřička je u sebe vedle a tak mě napadlo, co si takhle dojít do ledničky pro jogurt – to jsem ještě bojoval s nadváhou a občas jsem hlady šilhal. Sestřička si klimbla a jak jsem otevřel ledničku vyskočila, že jako nic. Měla však přebrnělou nohu a parádně se natáhla jak široká tak dlouhá. Nějaký čas jsem to považoval za velkou legraci a dával tuto příhodu k lepšímu. Nedlouho poté, v sobotu dopoledne po noční službě přemítám doma v křesle jak se mi zlepšuje kondice a co jsem za celý týden natrénoval. Noční služba byla náročná, podařilo se mi také zdřímnout a do toho manželčin zvýšený hlas, kde že je ta motyčka, co není přesně tam, kde má být. I já jsem vyskočil a co to, kde mám levou nohu? Abych zachoval důstojnost a neupadl opřel jsem se plnou vahou o přebrnělý paretický pahýl toho, co dříve byla moje noha. Vazy zachrupaly a bylo vymalováno. Doslova, otok a hematom jedna radost, noha hrála všemi barvami. V práci jsem noze odlehčoval co to šlo, všelijak jsem hopsal a opíral se o nábytek. No bylo to na léčbu fixací, ale když něco není zlomené tak o nic nejde. Za pár dní jsem už posiloval na ergometru, potom šmajdavý běh s bandáží a odlehčením bolavé končetiny, za pár měsíců plná zátěž. Jen bandážím jsem zatím zůstal věrný.
Dnes jsem se nějak rozepsal. Inspirací je mi zážitek z Chomutovské jarní patnáctky. Běhy Bezručovým údolím jsou mimořádně pěkné. První polovina se vždy táhne do mírného kopce, po obrátce se nohám ulehčí. Na startu jsem se setkal opět s Igorem Tausingerů, na Kladně jsme se naposledy takto domluvili. Zkusím tedy jeho výživné tempo. Viděl jsem na internetu, že mu to běhá, měl samé dobré výsledky. Po startu dáváme mezičasy 4 min na kilometr. Počasí je teplé, občas zavane čerstvý větřík. V lednu jsem zde běžel zimní běh, vím tedy do čeho jdu. Záludnost trasy je v tom, že stoupání je velmi mírné, že zrakem téměř nezachytitelné, jen se nedaří držet stanovené tempo a před obrátkou nohy tuhnou a nechtějí kmitat. Igor několikrát vsunul obligátní chodeckou vložku, pak ale běží jako pokropený živou vodou, začínám na něj ztrácet. Po obrátce snažím držet Igora na distanc, běží se lépe, kilometry ubývají a cíl je na dosah. Do konce sice ještě pár desítek vteřin ztratím. Celkově páté místo, na Igora ztráta 50 vteřin. Není to tak špatné. Jsem však po závodě dosti unavený, chybí mi těžké zimní tréninky, běhy v týdnu mezi kratšími jarními víkendovými krosy nemají tu vydatnost. Po závodě tradiční guláš a vyhlášení vítězů. Pořadí je obligátní: veteráni nad 50 let: Matěcha st. Kirch a Bauckman.
Dnes je úterý. Včera jsem odpočíval po závodě. Snažil jsem se únavu rozchodit, ale jde to ztuha. Cítím se dnes jako od pasu dolů mrtvý. Jeden takový od pasu dolů mrtvý pacient u mě byl nedávno pro předpis na viagru. Když jsem se po dvou týdnech kontrolně ptal, jaký měla léčba účinek říká: Od pasu dolů dále mrtvý, ale nechám si to znovu předepsat. Dříve mě zvonilo v uších a nyní mám od toho pokoj.
V sobotu se chystám do Nymburka
zdravovědných pokynů.
Petr Tyl