Potřetí a také poprvé
Nevíte, co se skrývá pod uvedeným titulkem ? Tipnete si ? Nebudu Vás dlouho napínat – ta první část znamená naši účast na Švihu, druhá zdůrazňuje, že poprvé jely naše děti spolu v týmu a také, že poprvé jsem jel v týmu s Ivou. Já – tedy my – s tradičním názvem – Bratrstvo kočičí pracky, děti do názvu vložily svá jména. Opět jsme dorazili k chatě Palestra u Račic a spolu s ostatními vyčkávali startu. Letos byl hromadný. Nejprve vyjela ve 2 vlnách dlouhá (šestihodinovka), pak jsme přišli na řadu my. Historičtí bukanýři nás odpálili na 4 hodinovou pouť. Hned nás čekalo pěkné stoupání na mapový start. Zbytečně jsme nezastavovali, bodové hodnocení kontrol nás zatím nechávalo v klidu, plán byl jasný. Při cestě sbíráme 31 a vyjíždíme z lesa na silnici. A zase nahoru. Kousek poodjíždím a jsem zvědavý, jak si povedou ostatní. Skoro v závěsu se drží stále reptající Lucinka (asi by nejraději jela v Podunajské nížině), po malé chvilce dojíždí Iva s Tomášem. Dávám jim vybrat, kudy se dáme – terénem nebo po silnici ? Tedy - měli bychom jet každé družstvo samostatně, ale nejsme tak politicky silní, abychom se rozdělili. Takže silnice. Míjíme Leontýn a po chvilce hledáme rozložitý dub. Otáčíme a pro rychlejší postup znovu vyjíždíme na silnici. V klidu je teplo, slunečno, ale delší sjezd do Karlova nás citelně ochlazuje. Na kraji příštího lesa počítáme odbočky a úspěšně dohledáváme strom za cykloznačkou. Následuje dlouhá rovná zvlněná zpevněná lesní cesta, na jejímž konci je u závory 46. Lákavá je nedaleká 100, kde se vydávají speciální MTBO mapy Kůlny, ale to by bylo mimo plán. Ne, bereme to zpět, cestou kratší, horší, hodně nerovnou, větvemi popadanou, ale skrývající u jedné oplocenky 44. Kratičký tatrankový odpočinek u silnice nám dodává odvahy na další postup. Po pár metrech jsme znovu v terénu. Pozorně sledujeme mapníky, přesto nám však jedna odbočka uniká. Nedělám z toho problém a u nejbližšího průseku nenápadně prohodím – vezmem to tudy. Jednou dvakrát šlápnu a už sesedám. Stoupání začíná mít stále prudší sklon, ne nepodobný jizerskohorskému Nebeskému žebříku na Smrk. Ani nechci slyšet zadní komentáře! Konečně jsme nahoře, krušný cyklovýplaz na Krušnou horu (609 m.n.m.) se bodově vyplatil. A nejen to. Úžasné rozhledy z vrcholu i hřebenu na Brdy či na severu se v oparu ztrácející Džbán stojí také za to. Pokračujeme na další vrch, tentokráte Hudlický. S Tomášem ponecháváme kola u cesty, holky hlídají a vyrážíme nahoru. Plochý vrcholek máme, betonovou kótu také, ale kleštičky nikde. Ukládáme do paměti situaci, rychle ke kolům a hurá s kopce. 2 kilometrový sjezd do Nového Jáchymova zvládáme bez pádů. Znovu využíváme silničního „pohodlí“, sledujeme trochu čas a vychází nám, že „plán by měl být splněn“. Uff, opět malá minela, místo silné čáry (cesty) jsme na pasece, vzápětí nás zachraňuje turistická červená a po chvilce jsme na správné cestě, sešup, malý výšvih a sbíráme 34. Znovu dolů, je to dost prudké a za chvilinku musíme sjíždět po úzké kamenité pěšince k potoku. Chci to vzít po proudu, Tomáš je však bystřejší a určuje opačný směr. Měl pravdu ! Tady nacházíme u rozcestí ten správný kontrolní strom, holky tlačí kola nahoru, my kluci to vyšlapáváme, poslední rovinka po polní cestě, poslední velké stoupání. Cesta je zpevněná, ale povrch má takový písčitý. Jdeme ze sedla, moc to nepomáhá. Jsme lehcí, kola podkluzují, ale s vyplazeným jazykem dojíždíme do sedýlka. Teď už jen necelý kilák na naši poslední, v ohybu cesty schovanou 32. Co čas ? Raději rychle dál. S kopce. Kamínky odletují od našich finišujích kol, hecuji děti, aby zabraly. Čekám na Ivu, Luci &. Tomi jsou v cíli a vzápětí dojíždí i Bratrstvo kočičí pracky. Bezva akce, zvládli jsme Švih 2007 ve zdraví a v pohodě. Naše radost je umocněna i podvečerní tombolou, ze které si všichni odnášíme vylosované ceny. Ahoj na příštím Švihu nad Kačákem !
Zdeněk Kučera