Běžecký oddíl T. J. SOKOL Unhošť

99 aneb Orienťáci ovládli Svatojánský běh

Vypadá to, jakoby uvedené titulky spolu vůbec nesouvisely. Pravdou však je, že přesně vystihují dění okolo 17. ročníku běhu v Kladně-Dubí. Abych je mohl trochu popsat, musím pěkně od začátku. Dnes ne jako běžec, ale vše uvádím z pohledu pořadatele, hlavního rozhodčího. Je něco před půl devátou a já začínám s manželkou po pravici prezentaci běžců. První příchozí jsou zapsáni a to je na delší dobu vše. Kamarád Pavel už má postavený stan, ve kterém nabízí výrobky New Balance, ale běžci ne a ne přijít. Do startu chybí něco málo přes hodinu. Konečně se začínají trousit. Najednou je u stolku nával, známé stačím jen letmo pozdravit, zásoba papírových čísel se ztenčuje, peníze ze startovného přibývají. „Nemáme čísla, co budeme dělat“, slyším zprava, po paměti předávám náhradní sadu, dopisuji poslední opozdilce. Koukám na hodinky a vyháním vše běhuchtivé. Pohled na jednotlivé kategorie, rychlé sečtení a je zde náznak prvního titulku. Spěchám na start. V poklusu se domlouvám na zajištění s příslušníky Městské policie v Kladně. Po chvilce svolávání jsou všichni na místě. Krátké přivítání, seznámení s rekordy trati, záludnostmi a nebezpečnými místy, připravte se, START. 99 párů mužských, ženských, dorosteneckých i žákovských nohou vybíhá. S Láďou, jeho ženou Alenou a s Ivou si rozdělujeme cílovou práci. Jedna dvojice časy, druhá čísla. A samozřejmě tipujeme, jak to dopadne. Je zde větší konkurence jak v loňském roce, trať je bez sněhu, poběží se rychle. Nejmladšího pomocníka Edu vysílám na pozorovatelnu. Má ihned hlásit všechny běžecké pohyby. „Už, už běží, jeden sám a pak tři!“ To bude opravdu rychlé, vydrží traťák ? Vítáme vítěze, hned si nevybavím jméno, ty další znám více. Není však čas na vzpomínání na jména, závodníci dobíhají ve vteřinových rozestupech a to je pro pořadatele vždy náročné. Po půlhodině předávám stopky, zastupuje mě dcera Lucinka a já běžím dělat výsledky. Nastává ten známý šrumec – co nejdříve spárovat číslo s časem, pokud možno nesplést se, připravit nejrychlejší v kategoriích. Hotovo a jdeme na vyhlašování. Teď teprve zkoumám, jak dopadly jednotlivé kategorie. Helena Poborská, Martina Spurná – 2 nejrychlejší ženy – to jsou vlastně orienťačky, a co muži ? Honza Procházka, Luboš Matějů i Honza Mrázek – orienťáci patřící k české špičce, dřívější i současní reprezentanti. Tak, to je paráda ! S těmito třemi udrželi krok traťový rekordman, nyní již veterán, Martin Wipler a nejrychlejší kladeňák- rovněž veterán Pepa Poduška. Maratónec Jirka Wallenfels asi ještě pociťoval únavu z týden starého maratónu v Apeldoornu. „Padesátníkům“ dominoval Mirek Matěcha, Honza Korytár neměl velkou ztrátu, třetí Petr Kirsch byl zpět cca  půlminutu. V „60“ letos suverénní Vašek Šůcha před Honzou Svobodou a nováčkem na Kladně, pardubickým Matějem Jelínkem. Nejstarší – zde jsem měl při vyhlašování 2 nechtěné minely - jasně Jarda Gaman, nenápadně druhý Tonda Zima a třetí s přehledem Zoltán Szaszo. V ženách nad 35 let zabodovala Karla Mališová, další místa patřila domácím - Ivetě Kokešové a Alici Procházkové. A co po vyhlášení ? Radost z toho, co se povedlo. Díky Vám, kteří jste přišli, díky za „99“ a příště ahoj zase někdy a někde jinde.

Zdeněk Kučera

Maratónklub Kladno