Běžecký oddíl T. J. SOKOL Unhošť

Podívej, Jirko (Zdeňku), ta hezká 4-

Filmoví a televizní znalci mi snad prominou určitou nedokonalost v interpretaci oné úžasné pochvalné myšlenky. Velice podobně jsem se cítil v sobotu při vyčítání čipů. Co tomu předcházelo ? Orienťácký závod v Kralovicích, s centrem v malé obci Hradecko. Děti jsem přihlásil do jejich obvyklých kategorií, sebe jsem risknul. H 21. Malá nervozita na startu, nebyl jsem schopný zapamatovat si startovní minutu. Pár metrů od mapového startu to přišlo. Zakopnutí o padlý strom mě vyvedlo tak z rytmu, že jsem ho do konce závodu marně hledal. Obdobné to bylo s kontrolami. Měřítko 1:10 000 je mi jakési „malé“, neumím včas přibrzdit a zbytečné metry nabíhají. A tak zatímco ti zkušenější šli najisto, já se dost hledal. Kupodivu, když nebyl dlouhý postup, dařilo se mi jít (tedy správně běžet) najisto, ale právě ty dlouhé postupy! Rozběhl jsem se a zastavil až na kraji mapy. Samozřejmě bez kontroly, ta byla schována úplně jinde. Snad se ani ostatním nebudu chlubit, co jsem oběhal. Na druhou stranu musím říct, že oblast mezi Hradeckem, Vysokou Libyní, Lhotou, Zeleným Dolem, Kůzovou a Strachovicemi je krásná, není moc kopcovitá a v této době – tedy bez houbařů a borůvkářů (i my sem jezdíme !) - prázdná a klidová. A tak jsem hltal kiláky, trefoval se na kameny, prohlubně  a vodoteče, probíhal po odkvetlém pampeliškovém poli a také dorazil do cíle. U vyčítání na mě čekali Tomáš s Lucinkou a ta, když viděla mé umístění, dodala tu nesmírně povzbuzující větu – no bezva, jsi 19. z 20 ! Děti se poprvé musely poprat s náročnější délkou tratí. Tomáš s klidem postupoval sám a teprve, když nabyl větší jistoty, zrychlil. Mezitím se na něho dotáhli 2 soupeři, a protože měli stejnou cestu, dorazili stejně i do cíle. Lucinka bojovala celou dobu sama. V jednom místě zapadla lehce do bažinky. Zrádné bahno ji částečně vyzulo; naštěstí si toho hned všimla, chytla potápějící se pravou botasku a mohla pokračovat. I ona našla všechny své kontroly a to bylo pro mě další milé potěšení.

Topolová paseka

Stejné centrum, stejní pořadatelé, stejná mapa. Ano, tak tomu bylo i v nedělním závodě. Já jsem totiž v minulém příspěvku úplně zapomněl popsat zajímavou lesní oblast, podle které je pojmenována celá mapa. Klidně se dá dodat, že i cesta na start měla sobotní délku. Běžela se zkrácená klasika, což v „mé“ H21 znamenalo necelou devítku, děti (D16 i H14) měly 4,6 km. Příjemný postartovní začátek vystřídalo nečekaně rychlé, pravděpodobně nechtěné nepochopitelné lehké pootočení mapy a tím pádem kufr na dvojku. Na dalších kontrolách jsem se snažil být opatrnější, což však v mém případě znamenalo i pomalejší. Ale i dnes uhodilo. To, když pln euforie nad úplně přesným postupem, jsem vyrazil na delší úsek. „Co to“, divil jsem se, „v tak přesné mapě není zakreslen průsek, kterým jsem proběhl ?“. Mýlil jsem se, mapa souhlasila, ne však moje plánovaná pozice. Kupodivu rychle jsem se chytil, nabral správný směr a sbíral další kontroly. Ani dnes jsme nevynechali velikou paseku s několika oplocenkami, vodotečemi, bahnitými stružkami, zvanou Topolová. V mém podání následovala pasáž po břehu „Pustého rybníka“, poslední vývrat, kámen, vidlice vodotečí a byla tu průseková sběrka a cíl. Po doklusání do centra mi Lucinka smutně sděluje, že je disk. Tak dlouho zápolila se čtyřkou (prohlubeň), až ji nenašla. Všechny další v pohodě sebrala, ale ta jedna chybějící se nedala nahradit. Sedáme do auta a jedeme k cíli. Stále tu nemáme Tomáše. Prohlížím mapu a snažím se odehnat chmurné myšlenky. Vyrážel v kategorii jako poslední, věřím tomu, že „kdyby to nebylo ono“, tak se chytne nějaké cesty a vezme to rovnou do cíle. Po chvíli nám jedna z doběhnuvších žen sděluje, že v lese pomáhala navigovat 2 malé kluky. Vyrážím pár metrů proti jejich plánovanému příchodu. Už je vidím. Sláva ! Spojil se s klučinou, který se přihlásil později a vysloveně turisticky si prošli celou trasu. Našli vše, i cíl. A já jsem rád, jak to kluci vyřešili. Po cílové klobáse, pečené krkovici a Radegastu Birell vyrážíme směr Kladno.

Zdeněk Kučera