OB NA ZÁPLAVÁCH
Na Záplavách
snad letos v zimě vůbec nebyl led. Zato v okolí se to v sobotu jen hemžilo orienťáky. Pavel pořádal Koňasův let. Byl jsem moc rád, že jsem na start vytáhl kamaráda Petra; na kole přijeli Pavel s Edou, v rámci tréninku přiběhl i Honza a se spoustou známých jsem se ani nestačil pozdravit. Chyběl jen Vašek, se kterým jsem chtěl doladit naši orientačně-běžeckou dovednost ve dvojici – práci s mapou, činnost s buzolou a sledování psích či jiných exkrementů, mnohdy nepříjemně rozesetých po celém lese. Na bezradnost z absence kamaráda nebyl čas, protože jsme si rozebrali mapy a startovalo se. Jasný začátek. Had vinoucí se po pěšince mě nabral mezi sebe a nebyla nutnost z něho vystoupit. Pouze tempo, diktované mnohem mladšími, mi nebylo moc po chuti. Přibývající kontroly a zvětšující se vzdálenost mi po chvíli dopřály samostatného myšlení. Lehce zaměněná křižovatka cest mě poslala hledat vodoteč tam, kde vůbec nebyla, úsek lesa, kde řádil Kyrill, mně zase sebral sebevědomí, protože další vodoteč byla snad zakletá. 3 x okolo a pak teprve doprostřed kolečka. A ejhle, je tam ! Rychle dohnat hrozivou ztrátu. Kolem cvičících, naštěstí uvázaných psů a na Lapák. Tady to znám. Kilometry natočené po známých cestách dodávají jistotu, jen vždy trefit tu správnou odbočku. Vlak nejede ani nehouká, přeskočím přes přejezd a uháním na Horku. Je to hezky vymyšleno – kámen, roh pole, kámen a prohlubeň. Lesní úseky jsou bezpochyby zryté divočáky, dávám pozor, jestli na nějakého nenarazím, ale ti rychlejší je už určitě vyplašili. Míjím se pouze se srnčí rodinkou. Po přeskočení potůčku opouštím oblast dávného keltského sídliště a orientační běh se mění v klasický běh přespolní. Naštěstí není budoucí úroda moc vzrostlá, i ornice jakoby si řekla „já je pustím dál“, a tak se dá dobře dorazit k nezvyklé kontrole, sloupu elektrického vedení. Pár metrů a znovu měníme. Na řadě je – s určitou nadsázkou – „obecní silniční běh“. Musíme skrze Doksy. A pak bacha na Kačák. Kontroly jsou na druhé straně potoka. Můstek či brodění ? U mě vítězí první možnost. Ve chvíli, kdy bych uvítal odpočinkový, neběžecký úsek, zvoní mobil. Iva sonduje, kde jsem. „V lese, do cíle 3 kontroly, hodím sebou.“ S jistou pomocí hustníků a cest sbírám 2 prohlubně, abych vzápětí přehlédl bližší můstek a nerovným terénem doháněl ztrátu. KŽ, okraj obce, seběh k silnici, následuje pro mě nezvykle rychlé mapové rozhodnutí – vybírám horní zpevněnou cestu, za staveními a hustým vyrážím nahoru ke kupce. A teď už jen do cíle k rybníku. Pavle, povedlo se Ti to. Postavil´s pěkný závod. V rychlosti se dovídám, že mí kamarádi – šli céčko – také „přežili“, Honza dokonce všem ukázal záda ! Batoh na ramena a fofrem po svých na Kladno. V 9 hodin odjel
Zdeněk Kučera