Kleť, 24 hodin
Je páteční podvečer a my stavíme stan na mokré trávě malého sportovního areálku u obce Chlum. Za chvíli nato již sedíme v hospodě, zdravíme se se známými, doplňujeme tekutiny a nasloucháme Sádlovu povídání o tom, jak česky a evropsky pokračovat v našich závodech. S klidným svědomím si dovolíme sobotní ranní lenošení, ale po deváté začínáme s přípravou. Co na sebe a s sebou je jasné, teď jen, co nám pořadatelé připravili. Je tady desátá hodina a s ní spojený tradiční výdej map. Máme 2 hodiny na plán postupu. Hlava nám zatím nepracuje, rozumná myšlenka nepřichází. Tak snad teď ? Jednou, 2 x, i potřetí měníme, až se shodujeme. Skoro zásadní otázku „co s nocí ?“ necháváme otevřenou. Blíží se poledne. Nedaleko se objevuje šedivá deštivá clona, která si nás nakonec nevšímá, a my s dlouho očekávaným startovním povelem vyrážíme vstříc Mistrovství České republiky v rogainingu. Záměr podobný našemu mají i jiná družstva a skoro houfně se valíme na 37(vrchol). Protože nechceme od začátku kopírovat, volíme jinou cestu. Asi horší. Na kontrole jsme dost pozadu. Pak už mapujeme líp (51-vrchol). Další, co jsme vymysleli, snad ani my nemůžeme pokazit (67-u cesty, 77-sedlo, 73-roh louky, 68-soutok potoků). Tou dobou, řečeno atleticky, „rozbíháme závod jedné dívčí dvojici“ – tušení nezklamalo – pozdějším vítězkám. Šetříme se. Skoro bez povšimnutí míjíme lákavé občerstvení U Huberta. Pohled do mapy nám nahrává „mimo plán“ blízkou 75-patu skály. Po nějaké době mi to nedá a říkám Vaškovi – „až budeme nahoře, dám si něco k pití.“ Na nejvyšším bodu Blanského lesa, ve výšce 1084 m, jsme po 14. hodině. Studená cola je fajn, stejně jako nalezená 98. Krkolomnou kamenitou cestou scházíme pod lanovkou a vlastní chybkou se trochu trápíme při hledání 81-sedla. A teď na opačnou stranu masivu. U jedné z křižovatek potkáváme Evu a Zuzku, berounské starší žákyně, a „nesportovně“ s nimi docházíme na 60. Najednou se nebe zatahuje a spouští se pěkný liják. Do toho se přidávají hromy a blesky. Nezastavujeme. Ani se neschováváme. U další kontroly se Vašek ptá „jak Ti je ?“. Jsme na tom stejně – celí mokří, ale doslova politi živou vodou. Na řadě je 64-pramen a potom lehce netrefený roh louky se studnou-46. Koukám na hodinky a navrhuji – sebereme ještě 47 a jdem se najíst. Z vidiny dobrého jídla se nám nějak míchají cesty v lese, trochu si zacházíme, ale kontrolu a po chvíli hospodu U vlčáka nacházíme. Teplá sekaná s chlebem, jedno k tomu a nové rozhodnutí. Nejdříve blízkou 94 a pak na sever. Trefujeme můstek přes Křemežský potok a lehce vystoupáme k výraznému listnáči, na kterém je 85. Zvuk projíždějícího vlaku nám neoficiálně napovídá, že postupujeme správně. Kousek před 59 je studna a u té musíme zastavit a vyzkoušet vodu. Cesta k 91 se táhne stejně jako my. Závidíme dvojicím v opačném směru jak si snadno klušou. Orientačně je to snadné, ale máme za sebou asi 9 hodin hledání a únava se hlásí. U vrcholku skály chvilku odpočineme a pak běžíme aspoň kilák dolů. 34-roh lesa je při ruce. Na cestu nám svítí Měsíc s Venuší a my na chvíli pouštíme z hlavy orientační myšlenky. Ani potok, pouhých 200 m od stanu, nás nezastaví, zouváme mokré boty a při brodění chladíme chodidla. Domlouváme se na krátké přestávce. Rychle do spacáku a pokusit se spát. Nejde to. Ve 2 „vstáváme“ a za 20 minut – v suchých ponožkách a mokrých botách – nastává naše pokračování. Rozcházíme se po silnici. Celkem svižně ukrajujeme kilometry ozářené stále ještě noční hvězdnatou oblohou. Za svitu baterek sbíráme na soutoku potoků 56 a pak stále po silnici stoupáme. Rozednívá se. Docházíme k malé sjezdovce a po ní vzhůru k 93. Po překonání menší nejistoty docházíme na vrcholek s 83, ale pak nastává trápení. Postup k 78 je pro nás asi zakletý. Nakonec ji, unaveni a se ztrátou sebevědomí, pouštíme. Teď se musíme chytnout ! Opouštíme pastviny před Brlohem, vbíháme do lesa a vycházíme na kamenitý vrchol s 96. Po seběhnutí k loukám máme brzo 49. Ale jsme na suchu. Nejkratším směrem dolů k domkům, kde můžeme nabrat vodu. Vylézáme na blízký kopec, nacházíme 38. Lesem a přes louku dobýváme skalku s 66. O kousek dál potkáváme „Veselé ségruše“, ani ony už neběží. Krajina s pastvinami a roztroušenými staveními je úžasná, krásná, česká. Okolo 70 je houšť pichlavých ostružinových šlahounů, o něco dále překonáváme pastviny s pasoucími se krávami a pak znovu mizíme v lese. Trochu se hlásí hlad a tak si dávám nezvyklou kombinaci - karobovou tyčinku se slunečnicí a slaný sýr jadel. Po kilometru mám možnost to zapít – jsme u pramene s chladivou vodu, značíme 82 a osvěžujeme se. Z lesa scházíme do malé vísky a zde mnohojazyčně povzbuzujeme unavenější lotyšský mix. Po polní cestě máme přímo u ruky křížek s 32, pak už jen roh lesa s 31, pár desítek metrů masážními kopřivami a jsme v Cihelně. Zde i pro nás končí letošní rogaining. Byla to náročná akce jak pro hlavu, tak i pro nohy, které jen s přemáháním napodobují plynulý krok. A mnohdy ani to nejde. Díky všem pořadatelům za oněch 24 hodin, kdy jsme viděli Kleť ze všech světových stran.
Vašek Klos, Zdeněk Kučera – Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina
Skromní hoši zapomněli dodat , že ve veteránské kategorii skončili těsně pod bednou – 4.
Blahopřeji
Ben