Nejkrásnější maratónská trasa na světě aneb 1829 m stoupání
Tak je nazývána pořadateli trasa švýcarského Jungfrau maratonu se startem v Interlakenu cca 550 m n.m. a cílem na Kleine Scheidegu v cca 2020 m n.m. Jako několika násobný účastník mohu jejich slova potvrdit . Jestli se nám to letos podaří , tak se postavím na start tohoto maratonu již popáté a Láda Tlustý již popatnácté (zatím má všechny starty) . Po svém prvním startu jsem ale řekl , že již nikdy více – kromě náročnosti bylo hnusné počasí mlha , mrholilo , dusno , nic jsem neviděl . Nechal jsem se ale Ládou přesvědčit a nelituji . Ostatní ročníky mi ten první bohatě vynahradily .
A protože se blíží uzávěrka přihlášek a také proto , že jsem v počítači našel pár fotek z loňského ročníku , tak bych rád nerozhodnutým a těm , co to chtějí zkusit poprvé , se pokusil popsat trať .
Start je v Interlakenu v nadmořské výšce cca 550 m . Po absolvování asi 3 km městského okruhu se vybíhá z města směrem k Brienskému jezeru hlubokému cca 300 m . Prvních 10 km je takřka rovinatých jako u městského běhu , zatím nic nenasvědčuje tomu co přijde a bývá tam dole docela dusné počasí . Po 10.km přichází první větší stoupání asi tak na 12.km , potom se zdá že se běží po rovině podle skal a řeky , ale podíváte-li se na její prudký tok ,m tak je jasné , že to taková rovina není (pouze nakloněná) , ale pořád to není žádná tragedie . Na cca 20 km přibíháte do Lauterbrunnenu (asi 810 m n.m.) , trať tvoří asi 6 km pytel opět takřka po rovině , dokonce i lehce klesá . Ale to už jsme na 26.km tratě , kde končí srandy , běh a začíná boj o přežití aneb jak se dostat do cíle . Zde přichází první velké stoupání , jak píše oficiální popis trati – 26 zatáček do Wengenu – od 26.km do 30.km je stoupání okolo 500 m . Zde na mne přichází první deprese , neboť všichni , které jsem dole v pohodě předběhl , mne zde předcházejí . A to se již bude dít až do cíle . Z Wengenu , což je krásné vysokohorské městečko zajímavé tím , že jsou zde krásné asfaltové silnice , ale žádná silnice sem z údolí nevede , už žádná rovina , natož klesání , kromě klesání těsně před cílem , už nebude , jenom stoupání . Krásný je pohled do údolí , kde jste před chvíli běželi . Ale to nejlepší teprve přijde – cca 2 km hřebínek až do nejvyššího bodu závodu 2205 m n.m , kde stojí dudák , který vám zahraje na asi 1,5 km seběh do cíle a potom už jen ruce nad hlavu cílem a úsměv do kamery , neboť se každý běžec nahrává a potom si může na webu podle svého čísla přehrát svůj doběh .
Kromě této pěkné trasy se mi líbí na tomto běhu i organizace závodu , večer po doběhu jsou k dispozici diplomy i s přesnými mezičasy , v cíli jsou k dispozici ve stanech sprchy s teplou vodou , po celé trati vynikající občerstvení i na tom úzkém hřebínku , výborná atmosféra . povzbuzování podél trati , v každé vesnici hraje nějaká místní hudba , lidi fandí (někdy je to až nepříjemné , když člověk nemůže , bolí hlava a lidé volají „ Jiri Super“ ) , všichni tím závodem žijí , výlohy v městech jsou na to vyzdobeny . Jediný takový malý zápor , dole je trať značena po 1 km , ale od 26.km po 250 m . Hrozné , vůbec to neutíká . Pro představu uvádím své orientační mezičasy - půlka asi 1:41 , půlka – 30.km asi 1:00 , 30.km do cíle asi 2:00 . Je to jen pro představu stoupající náročnosti .
Náročné , ale pěkné , takže v září v Interlakenu na startu na viděnou
Ben