Běžecký oddíl T. J. SOKOL Unhošť

Neděle v Chyňavě

Druhý víkendový den nás opět zavedl na Berounsko. Buzoly a mapníky zůstaly tentokrát doma. K budově základní školy se scházeli žáčci toužící ne po nedělním vyučování, ale po běhu. Nejmenší a nejmladší běželi jednou okolo hřbitova, ti o něco starší si kolečko přidali. Skoro po rovince, s malinkým stoupáním, ale též  blátivou cestou. 570 či 1140 metrů nebylo dlouhých, ale Eda (1 x) i Tomáš (2 x) říkali v cíli, že je po sobotních 5,5 km bolí nohy a na blátě je nikdo nechtěl pustit před sebe a …Pár minut po doběhu už byli jak Svěženky a vesele se honili po návsi. Půl hodiny před polednem jsme vyběhli my. Silnice až na konec obce. Zde se změnila v polní a po půl kiláku v lesní cestu. Za těmi nejrychlejšími se ani nestačilo „zaprášit“ (ostatně na mokré cestě to jde těžko) a už les pohlcoval další jednotlivce. Snažím se držet krok a tempo, nepustit se malé skupinky. Nejde to. Nevadí. Tak ať mi aspoň neutečou Bára (Karla) a Pepa Hlusička. Cesta je široká, klikatí se, mírně stoupá. Dobíháme k silnici. Zatáčíme vlevo. Teď je šance zrychlit. Bohužel, to samé si myslí i ostatní a nechytám nástup Honzy Rocka. Ti, co byli skoro na dosah, opravdu zrychlují a ti, co se vezli za mnou, jsou pořád za mnou. Hm, co s tím ? Co uděláš v terénu ? Další odbočka vlevo, jsme znovu na lesní cestě. Široká, místy blátivá, ale dá se krásně plynule běžet. Koukám, jak to vypadá přede mnou, rozestupy zůstávají. Přidávám (!?). Asi ne. Stále mi někdo dýchá na záda. Už aby tu byl konec lesního trojúhelníku, pak to jde lehce s kopečka a jsme u pole. Nedívám se na louže, bláto už mi dávno není cizí, ale honem na asfalt. Z dáli vidím kostelní věž. Přibližuje se dech a jeden z mladíků mi ukazuje záda. Křižovatka a 200 metrů. Finiš musím vydržet ! Fajn a je to, podařilo se. Rychle něco na sebe a vyklusat. A pak už jen pochvala pořadatelům. Chyňavský kros se po letech hledání našel. Dospělácká trať vede obcí a přilehlými krásnými křivoklátskými lesy. Cesty jsou dostatečně široké, zpevněné, bez rušivých nerovností, pravda, i blátivé. Po celou dobu se dá plynule běžet; ovšem stále naplno, není zde místo k „odpočinku“. A letošní běžecká účast byla určitě rekordní !

Zdeněk Kučera