Běžecký oddíl T. J. SOKOL Unhošť

Brdská stezka

aneb jeden fiktivní rozhovor o jedné skutečné akci

Po krátké odmlce jsi znovu zvolil tento závod, co Tě k tomu vedlo ?

Padesátka v Mníšku se mi moc líbí, je dlouhá a těžká.

Jen stručně – kudy trasa vede ? 

Mníšek pod Brdy - směr Čisovice (obrátka)-zpět-Řitka-do lesa-kolem Skalky-Kytínská louka-Stožec-Ohrada-Knižecí studánky-Kytín-Kytínská louka- Mníšek.

Co jsi říkal počasí ?

Na jarní období bylo letní horko.

Když jsem Tě po trati sledoval, vypadal jsi úplně normálně, celkem svěží, v cíli jsem Tě očekával dřív a Ty nikde ?

10, 20, 25 km, stále to šlo, hlídal jsem si seběh se Stožce, věděl jsem, co bude dál.. Pak přišla občerstvovačka u hájovny Obora a tam na mě někdo hodil deku.

Co tím myslíš ?

Nebyl jsem schopný běžet dál. Únava, těžké nohy, sotva jsem klusal.

Čekal jsi, že se rozběhneš ?

Určitě, ale ono to nepřicházelo. Navíc se běželo po dost nepříjemných houpačkách.

Promiň, co to je ?

Vyběhneš kopec, seběhneš kousek dolů a znovu nahoru, dolů, nahoru a po nepříjemném hrubém a vytlučeném asfaltu.

Rozeběhl ses ?

Ne, ke krizi se přidala i nečekaná bolest v levé noze. Do kopce jedině chůzí a dolů pajdáním.

Co se Ti honilo hlavou ?

Dorazit na Knížecí studánky, kde je občerstvovačka a tam se dát trochu dohromady.

Podařilo se ?

2 kelímky pití do sebe, 2 kelímky studené vody na levou nohu. 35. km, když jenom půjdu, snad za 2 hodiny dojdu.

Sledoval jsi čas ?

Ne, to už mi bylo jedno, plně jsem se soustředil jen na myšlenku, že chci po svých do Mníšku.

A jak to pokračovalo ?

Asi kilák chůzí, pak jsem zkusil kousek popoběhnout, zvolil jsem variantu indiánského běhu.

Bylo to lepší, pomohlo to ?

Bylo to asi jediné možné řešení. Občas jsem zkusil s někým držet krok (tedy tempo), ale za chvíli jsem byl zase jdoucí turista. Takhle jsem se doplácal k další občerstvovačce, kousek za 40. Vodu do sebe, vodu na nohu a hurá dál.

Měl´s v nohách téměř maratón, jak ses cítil teď ?

Nic moc, opravdu jen dál a dál.

Co soupeři na trati ?

Ti známí prohodili pár slov a mazali dopředu. Pozdravil jsem se s nimi, zkusil je povzbudit. Věděl jsem, že dneska na ně vůbec nemám. A bylo mi to jedno. Moc mě potěšilo malé gesto Pavlíny, když mě míjela kousek před Kytinem.

To už ale do cíle moc nechybělo ?

4 kiláky z posledního záchranné stanice. Studená voda na nohu pomáhala a já si troufl klusat i s kopce. Dokonce jsem předběhl jednoho Slovince.

Jak dlouhé a těžké jsou poslední kilometry ?

Vidíš v dálce komín, ke kterému běžíš. Zdá se Ti, že se vůbec nepřibližuje. Chceš se schovat do stínu, ale on není. Očima přitahuješ domy, autobusové zastávky, víš, že chybí 800, 500, teď už nechceš přejít do chůze.

No vidíš, a jsi u cíle !

Ano, slyším Iva, který celý závod komentuje; teď mě představuje a hecuje do finiše. Pod 5 hodin? Pár metrů za cílovou čarou zastavuji a prosím rozhodčího, aby mi řekl čas. V jakémsi nezveřejněném plánu byl čas cca 4:15-4:20, na trati to vypadalo alespoň na 6 a skutečnost je opravdu těsně pod 5. Beru si občerstvení a úspěšně přemlouvám Dana, vítěze závodu, aby mě raději nefotil.

Tvé nejčerstvější pocity ?

Přežil jsem to, dostal jsem zabrat, jsem rád, že jsem závod dokončil.

Troufal sis na lepší čas i umístění, jsi zklamaný ?

Vždyť už jsem Ti odpověděl.

Jak to rozebereš, proč Ti závod nevyšel dle Tvých představ, nepřepálil jsi začátek ?

Naběhané kilometry byly, ale chyběl mi dlouhý vytrvalostní trénink a já radši chladnější počasí, třeba déšť nebo sníh.

Běžel i kamarád Vašek, jak dopadl on ?

Úplně stejně jako já. Do třicítky mu to šlo, pak stejná únava, nechuť, běžet nešlo, došel jsem ho na 40, pak musel více odpočinout a přiběhl asi 20 minut po mně.

Co uděláš teď ?

Teď ? Z toho se musí člověk vypít. A dát se dohromady na Krušovický soudek.

Ptal se a odpovídal v jedné osobě Zdeněk Kučera.