1.MONACKÝ MARATON - 22.9.2007
1. Monacký maratón
Tak jsem si to chtěl nechat jen pro sebe. V původním plánu byl Strojetický duatlon. Jenže „z nominace kvůli zranění vypadl Tomáš“, mně samotnému se moc nechtělo a najednou tu byla informace od Bena, že se běží maratón ve Slatiňanech. Terén + převýšení. To by šlo. A jako příprava bez „vylaďování“ (ostatně, to už ani neumím …). Sobotní časný ranní odjezd - za nezbytné asistence obvázaného manažéra – přes Prahu, Pardubice do cílového města. Z nádraží skoro 3 kiláčky pěšky na start, čas akorát se odprezentovat, převléknout, vyslechnout popis trasy a startujeme ! Silniční „nudle“ ještě nic neříkala, ale pak se vběhlo do lesa. První dojem byl, že po takové cestě to snad celé nebude. A bylo i po horších ! V seběhu se spojuju s Honzou Ondrušem a spolu zvládáme skoro celý okruh. On udává tempo dolů, mně to jde trochu lépe nahoru. Kousek asfaltu střídá terén s kamenitým stoupáním, následuje seběh po dobré cestě, delší rovinka s drobnými kamínky, které se před občerstvovačkou mění ve větší a hrubější makadam. A pak přechází zpevněná cesta v lesní, kolem jedné z oplocenek v solidní kořenovku, lehce se to houpe, k 10. je poslední menší výběh a pak už to jde s kopce až do cíle okruhu. Necelý kilometr před prvním měřením musím ke stromu, nucenou pauzu okamžitě využívají další běžci a rychle mi ukazují záda. V pohodě dosahuji stolku časoměřičů, manažérovi připomínám, aby mi dal napít až po dalším kole a pokračuji. Jsem úplně sám, neženu se a tak si trochu vychutnávám prostředí; i z toho tvrdšího stoupání je krásný výhled k severu nebo do hlubokého údolí pode mnou, sleduji rozcestníky turistických cest, zjišťuji, v jaké jsem nadmořské výšce a těším se na další úseky, které mě v prvním kole zaujaly. A zase musím ke stromu. Ranní čaj dělá své. Tím, že se cesta často mění, je trať velice pestrá, pořadateli dobře značená, pouze v jedné chvíli si nejsem jist, jestli běžím správně. Velká bílá šipka mě vytrhává z chvilkového tápání a já jsem za chvíli u kořenovky, pak sleduji kilometrovníky a těším se na silniční průběh u Monaka. Tomáš mi podává ionťák a po nahlášeném čase jsem docela spokojený. Třetí kolo. Jako bych tušil, že bude nejpomalejší. Po dvou km mě dobíhá Pavel Horák a kolegiálně vyzývá, ať jdu s ním. Chuť by byla, ale nohám se nechce. Závidím mu, jak se lehce – navíc do kopce – vzdaluje. Občerstvovačka je tu brzy, ale po ní je to náročnější. Tu a tam se mihnou houbaři, letmo nahlížím do jejich košíků, kupodivu i místní psi se chovají přívětivě (ani jeden z nich mě přátelsky neolizuje), cesty a pěšinky ubíhají a zase je tu více jak kilometrový seběh. Manažérův ionťák, pár piškotů, sympatické Honzovo povzbuzení – už jen jedno kolo ! (ale 10,1 dlouhé) a tak do toho ! V duchu si říkám, tak tady už dneska nepoběžím, bacha při seběhu, jsou tu kameny, kořeny, už vidím silničku, na kterou se zatáčí a v tom – bum, bác. Ukázková tlama !
Zdeněk Kučera
24.9.2007