VERŠOVANÁ MALÁ KŘIVOKLÁTSKÁ
Teď právě za křivoklátskou paní
Teď právě položil jsem plíce
na oltář křivoklátské paní,
teď právě a už nikdy více
neztrácím tolik dech, než když jdu právě za ní.
Teď právě pod nohou úpí mi ta stezka,
co vine se a stoupá ku hradu,
teď právě cítím jak krutá je a jak veskrze česká
jak ničí mi od startu mou dobrou náladu.
Teď právě ubývá nám první kolo
třech kilometrů z Kolečka,
teď právě minulo nás úzké molo
a konečně zničeni běžíme s kopečka.
Teď právě zas nevidím cíle,
co tuším v mlžném nedohlednu.
Teď právě v metě třetí míle
úplně snadno a rád do bláta sednu.
Teď právě už - prohrávám sám se sebou!
A přitom chtěl jsem na bedně stát!
Teď právě jsem neřízenou střelou
a Malá Křivoklátská velkou se mi zdá.
Co je mi do bahna, kořenů, roklí
co je mi do zimy, která tak bolí,
co je mi do nervů, které mi pukly,
když mi to trápení za tolik stojí -
Teď právě!
Sláva Pilík o již zapomenutém trápení roku 2010 před dalším ročníkem
Malé Křivoklátské 2011