VELKÝ VRCH A KAŠTÁNKA
Velký Vysoký vrch tatranský
To ale byla blbost, že na kolo jsem vlez a vydal se vstříc osudu,
já takovou měl zlost, když našel jsem tu ves a měli mě za pobudu,
jenž dal si pivo, tatranku k tomu a že nezávodil v sobotu,
sežral dvoje kaštany a netěšil se v robotu.
Pak začínali docházet i běžci, kteří státi mohli se i lezci
staří, mladí i ti hezcí, nadřít měli se jak mezci.
To já notně zmátožen, dál kroku nemoha,
jediné co radost dalo mi - hle, humorná příhoda!
Jak náš Ben v podpaždí s počítačem,
rýsoval, měřil a nebyl PC hráčem.
On tužkou rýsoval jak za Klacka krále,
tabulky, vzorce, bezpočítačově v sále.
Pak notně zpocen ze svého úsilí,
vyběhl kopec ten, nahoře tak čilý ...
s Milošem proved start, pak už se pakovali
dychtiví běžci po skále seskákali.
Přeběhli silnici a stále vzhůru
letěli k Benovi, k cílovému kůru.
A jak že dopadlo, to velké divadlo...... ???
K rozhledně první vyběhl tenký,
Já jsem byl, bohužel, do šířky velký.
Koho by to napadlo!
S úsměvem na líci po prohře s Malou Kyšicí vzpomněl Sláva Pilík na vysoký Velký vrch a velký Vysoký vrch v červnu roku 2010.
Krev, pot a slzy Kaštanky rozkvetlé Tahle letní Kaštanka, rozpučelá květem, selanka to nebyla, již to letí světem. Horko, tropy, kopec krutý nahoru i v důl, a když běžci byli zpátky, zbylo ještě půl. Tři běželi pěkně v čele, tvrdý souboj sváděli, fotografce naší smělé, málem z očí zmizeli ... Byť ji kolo zavalilo, křepce skáče do střehu, nezdrží se podlitinou, stíhá záběr při běhu. Druhé kolo závodu - nic se nezamlží, pro ostatní zbudou jen - pot a jejich slzy. To když žlutou do kopce, přes Žilinský vrch příliš krutě a lehce, Pepa zase zdrh´! Dovětek: Těžko, ach přetěžko je v lhoteckých Žilinkách lehko, ach přelehko zbourat se v bylinkách. Těžké, ach přetěžké Slzy jsou pytláka Proška, lehce, ach přelehce jdou šampaňské a knížka. Jo, kdybych to byl prožil, snad nebyl bych do počtu, jenže já tam nebyl, tak si nyní nepočtu... :-( Sláva Pilík o Rozkvetlé Kaštance, při své nepřítomnosti, o pádu Alice a vítězství Pepy v červnu 2010