TITANIC
10. 6. 2012
TITANIC
Připadám si jako mdlá veverka v bubnu,
balancuji nad propastí, nespím, hubnu,
marně čekám, kdy se vše k lepšímu změní,
ale osud nechce dát mi rozhřešení.
Vím, že v područí choré mysli nejsem sám,
mnoho srdcí s krvavou ránou potkávám,
jdem ruku v ruce, byť na oko vzdálení
se smutkem v duši. Je to cejch, či znamení?
Život náš jak Titanic jednou narazí,
zachytí o ledovec, že až zamrazí
a veškerá naděje zmizí v hlubinách.
Nezůstane nic než bol a ze smrti strach ...
Radek František BIČAN
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář