LOVECKÉ BÁSNĚ
Srnka
Hlaveň krátkou pod kabátem,
střelný prach si nese v hrnku,
umazal se přitom blátem,
střelil pytlák potmě srnku
Přes humna jí v pytli nese,
do chalupy leze zadem,
nedivte se, že byl v lese,
všichni přece občas kradem
Pytláková už ho čeká,
co je v pytli jí však leká,
překvapeně bradu hladí,
barva srnky s čepcem ladí
Nebyla to srna, byla koza,
pásla se tam u úvoza,
co pytlačka vyudila,
farářova Líza byla
Ovce
Dejte pozor na plíživce,
je častá tato zpráva,
stříhat chcete svoje ovce,
stádu se kusů nedostává
I bez houští, tmy černé smolné,
lze přehlédnout vám lovce,
on nikdy nechce zvěři volné,
lákají ho stáda ovce
Neloví dávno divočinu,
její stopu v touze nehledává,
i tak je ale mužem činu
a věřit máme, že i práva
Nemáme psy na něj štvát,
vrahy lovců nájemné,
další ovci má teď rád
a prý je to vzájemné
Lovec lovcem že už není,
do budování dal se stáda,
plíživec se v baču mění,
dál máme mít my kamaráda
Však pozor lovče, měj sebe rád,
ač tváří se tak krotce,
tahle ovce, měl bys vědět,
sobě sama loví lovce