HERBÁŘ
Herbář
Už týden se má milá táže,
zda nevím, co to znamená,
že dává si mne do herbáře,
noc co noc sen se jí zdá
Říkám ty můj blázínku,
nač hledat na to odpověď,
netrap svou krásnou hlavinku,
sny obrazů jsou pouhá změť
V sobotu však po setmění
tlustá kniha doma leží,
vidět je, že nová není,
píšou v ní, oč ve snech běží
Ve snáři si po babičce
milá moje listuje,
konečně se pravdu dozví,
proč ve snu si mne lisuje
Tak ví to nebo ještě neví,
rozjasněná její tvář,
na rtech úsměv pobavený,
v očích rozpustilá zář...?
Veselost ta teď mne mate,
probouzí zvědavost mojí...
Bloudi, kdo na tohle dáte!
Co tam tedy psáno stojí?!
V části „H“ je pro herbáře
výklad jeden a ne dvojí,
„Dámě, jež se snáře táže,
kořen nový pod drneček brzy najde cestu svojí...“