UNHOŠŤ - NEW YORK A ZPĚT
Z Unhoště do New Yorku a zpět
Nadpisem „Z Unhoště do New Yorku a zpět“ chci uvést svoji maratonskou cestu od unhošťského Tříkrálového maratonu v roce 2005, zopakovaného v roce 2006, která v roce 2007 pokračovala do New Yorku, abych se 5.1. 2008 opět proběhl Unhoští. Ochutnal jsem i něco málo jiných maratonů, ale o tom možná jindy. Následující řádky jsou pokusem o srovnání právě Unhoště a New Yorku a nechť laskavý čtenář sám posoudí, co je míněno vážně a co nadsázka snažící se vyloudit úsměv. Předem podotýkám, že předkládaný komentář (srovnání?) není objektivní a není veden snahou označovat to či ono za klad či zápor a je tedy na laskavém čtenáři, aby si závěr udělal – jak jinak – podle svého gusta sám.
UNHOŠŤ NEW YORK
1. Vzdálenost
Z domova (Kladno) to mám tak Asi tisíckrát dál. Ale cestou je
sedm osm kilometrů... na rozklusání občerstvení (ač drahé).
je to ale moc.
2. Prezence
Rychlá. Příjemná. Vtipné průpovídce Přes složitější proceduru rychlá.
se nesměju se zpožděním jako v N.Y. Příjemná. Zdeněk v Unhošti dost
I o oblíbeném čísle je možné diskutovat. dobře nemůže za to, že nemá tak
ladné křivky jako dvacetiletá kráska
barvy kávy s mlékem, co mi v N.Y.
dávala číslo.
3. Uložení věcí před startem
Bez problémů. Obavy z teroristického V New Yorku chybí něco jako ta
útoku minimální. sokolovna. Tlačenice jako hrom.
4. Start
Běžci by asi v lednu (pod nulou) I když s tím člověk počítá, čekání
v Unhošti neměli pro poslech hymny je trochu dlouhé. Ale atmosféra
pochopení. s hymnou je fajn.
5. Pocit 1
V pohodě, jseš v klidu a užíváš si to. Paráda. Tak konečně běžíš přes ten
O nic moc nejde, přinejhorším je Verrazano-Narrows Bridge, ale pro
možné každé 4 km odstoupit, což jistotu opatrněji, byla by škoda
je ovšem vždycky škoda. nedoběhnout, což jsou trochu
znervózňující myšlenky.
6. Pocit 2
Každý maraton je trochu svátek. Přitom N.Y. je taky svátek, který si přitom
Unhošť si na nic nehraje. Ale leden, přeci jenom na něco trošku hraje.
zvlášť když maratonská sobota připadne Ale ne všichni to běžíme, abychom
na 1. jako v roce 2005, je pěkná raritka. mohli jakoby mimochodem snobsky
říci : „mám taky New York“.
(...i když, trošičku, no...)
7. Čipy (Chips)
Počítači, počítačky kol v Unhošti a časo- Je zřejmé, že čip není z masa a kostí. míra vůbec jsou z masa a kostí a to má něco A je mu jedno, že už jsi doběhl,
do sebe. Koneckonců v té zimě trpíme všichni, kdežto v Unhošti tvůj počítač má
běžci únavou, rozhodčí zimou. A čip na tebe radost – po posledním jde do tepla.
zkrátka taky nezamrká.
A navíc, když ti čip snímací zařízení nezaregistruje, můžeš jen pokrčit rameny, kdežto s počítačem si to můžeš vyříkat.
8. Startovné
Řádově stejné. Jen v Americe je v dolarech to, co v Unhošti v korunách. Ale zase tam dávají tričko a medaili. Ta medaile mně v Unhošti hodně chybí. V New Yorku mi zase chyběl po doběhu Staropramen a párek. Gatorade je sice dobrej ionťák, ale český pivo je mezi ionťáky...
...no přece klenot (to zdravím Rudolfa II.).
9. Po doběhu
V Unhošti mi nikdo neřekl „good job“ nebo něco podobného. Taky jsem se nemohl zadarmo svézt v metru. Ale v Unhošti jsem si potřásl rukou s mnohem víc lidma, s kterými se rádi vidíme... a tak nějak o sobě víme.
10. Únava
Tak ta je všude zatraceně stejná. Jak poslední kilometry v Unhošti, tak poslední míle v New Yorku jsou nějaký delší.
11. Diváci
Vzhledem k poměru počtu obyvatel obou představovaných měst je počet diváků asi srovnatelný. V Unhošti jsem měl pocit, že ti co mě tu a tam povzbudili, mají o věci větší pojem, než anonymnější newyorčané.
Na závěr si dovolím myšlenku, že nejkrásnější pro každého je ten první maraton... ať jej běžíte tu či onde.
zapsal 5.1. 2007 večer po maratonu
Miloš Kmuníček
P.S. : Nechť tyto řádky přijmou unhošťští pořadatelé, zejména ti čekající na poslední závodníky, jako poděkování. Zvláště pak přeji Benovi a Zděnkovi elán do dalších akcí a Alici
děkuji za sounáležitost a podporu vyjadřovanou slovy : „je to dobrý“ i při průběhu do posledních kol, kdy to zas až tak moc dobrý už pochopitelně nebylo.
M.K.