Běžecký oddíl T. J. SOKOL Unhošť

Nesmírně jste mě potěšili svými názory a postřehy. Pokud by to byl maratón, bylo by obrovskou výhodou, že občerstvení je po každém kole, tzn. po necelých 3 km - a mezi námi, který evropský či světový maratón nabízí občerstvení tak často ? Pravdou je, že závod není po rovině, kvalitního asfaltového povrchu se také nedohledáš a spíše leží na trati větévka či zvířecí hovínko. Ještě dodám, že konec je ideální pro časoměřiče. Závěrečný výběh vše roztrhá a do cíle nevbíhá pohromadě celý balík běžců.
Takže za rok ?
Zdravím všechny přispěvatele. Díky.
zdk

Pochvalou jsem ve svém příspěvku chtěl pořadatele uchlácholit a naznačit jim, že tahle trasa stačí. Je zde totiž nebezpečí, že Ben pro příští ročník odstraní lávky přes Kačák a přidá proutěné překážky...

Honza ve svém komentáři pojmenoval to, co jsme si my ostatní jen plaše mumlali pod fousy.

Ovšem pozor a velkýho bacha! Honzova zmínka o 14 okruzích je velmi, ale opravdu velmi nebezpečná. Už vidím, jak do několika málo let stojíme na startu
1. českého vysokohorského maratonu a Ben zakončuje proslov :" Ale mě nenadávejte, já jsem si to nevymyslel, to tady ten s číslem 1, Honza Tlustý".
Takže prosím Bena, aby mě zařadil do předběžné startovní listiny s číslem 2. Protože trasa má podobně jako New York omezenou průtočnost běžců, bude se z později přihlášených pravděpodobně muset losovat a na všechny se těžko dostane.

Miloš K.

Za svoji běžeckou kariéru, trvající již cca 20 let jsem se zúčastnil mnoha závodů. Na dráze, na silnici, v krosu i několika velmi těžkých běhů do vrchu. Nicméně to, co jsem zažil v sobotu je nesrovnatelné s čímkoliv, co jsem si jen dovedl představit. Opravdu nevím, zda lze vymyslet ještě horší trať. Pořadatele považuji za sadistu nejhoršího kalibru. Situaci před vběhnutím na hřebínek, kdy si chudák závodník, neznalý místních poměrů myslí, že již kopec vyběhl a nejhorší má za sebou, ale najednou zjistí, že nejtěžší pasáž na něj ještě čeká, kdy se otočí o 120° doprava a tam na něj posměšně kouká bílá šipka namalovaná na skále, směřující nikoliv vpřed, ale svisle vzhůru, tuto situaci považuji za akt psychoteroru. To, že o nějakých 20 metrů dál, kdy je zoufalství závodníka nejhorší probíhá focení, jen dokládá mé domněnky. Věřím tomu, že tato dokumentace lidských trosek má sloužit jen k ukájení zvrhlých choutek pořadatelových. V předchozím komentáři ctěný přispěvatel navrhuje pojmenovat různé části tratě. K tomuto se připojuji, první seběh bych nazval první prasárnou, první výběh druhou prasárnou, atd. atd. Celý závod by se pak mohl jmenovati 2 x 4 prasárny. Teď už jen čekám, kdy někoho napadne, že stačí běžět místo 2 okruhů 14 a je to maratón.

Již se těším na příští ročník.

Honza Tlustý

Pořadatelům, jmenovitě Benovi a Zdeňkovi, samozřejmě patří pochvala, což tímto činím.
Karek Čapek v jedné své povídce píše, jak filatelista vstává od svých známek, nad kterými strávil příjemný večer,...a nádherně ho bolí záda. Mě po Ořovském nádherně bolí nohy - jen nevím, jestli víc díky výběhům na Ostrý Roháč nebo víc díky smrtonosným seběhům.
Také mě napadlo, že když se tak jednoznačně ujal Rudlou Kusebouchem pojmenovaný "Ostrý Roháč", že by nebylo od věci pojmenovat i další partie trasy. Jednak je to sranda a jednak praktické při vyprávění kde mě kdo předběhl a tak. Například "ten první seběh lesem" mi svou prudkostí připomíná "slalomový svah". A stoupání od odbočky k chatě Lády Tlustého je Ládova obvyklá tréninková trasa, takže že by
"Ládův výšvih" ?
Uvědomuji si, že aby se něco vžilo tak samozřejmě jako Ostrý Roháč, to není jen tak, ale v rámci diskuse...
Tak už se těším na příští rok.
Miloš K.